Zdravím!
Snad se dnešní střípek z pohledu Jamese bude líbit. Čeká nás totiž jistý posun v ději 
.
.
"Ou!"
to bylo to jediné, na co se seržant po ránu zmohl. Zvláště když
zjistil, že vedle něj leží jeho inspektor. Zatímco se nehlučně
porozhlédl po pokoji, tak si rovnal střípky vzpomínek a událostí. Došel
tak k závěru, že poté co ho inspektor dostrkal k němu domů, tak musel
odpadnout. Podíval se na svoje oblečení a shledal, že je opravdu jeho,
což znamenalo..
Ou, shit! Někdo mě musel převlíknout!
Panikařil v duchu James. Protože kdo jiný ho tak mohl převlíknout?! A k
tomu do jeho vlastního oblečení, což znamenalo, že inspektor byl i u
něj doma.
Vír pocitů zasáhl Jamese na tolik, že mu málem přivodil infarkt, ale pomohl mu vyvolat i vzpomínky.
Takže
jednu položku ze svého seznamu trapasů si mohl odškrtnout, protože ten,
kdo mu pomáhal do jeho současného oblečení, byla doktorka Hobsonová.
James věděl, že by se měl cítit krajně nepříjemně, ale doktorka za svůj
život viděla tolik nahejch zadků, že jeden navíc to už nic neznamenalo.
Hlavně že to nebyl inspektor!
Oddychl si James a vyslal tichý dík nebesům. Poté se pomalu otočil na
bok, čelem k inspektorovi, který stále ještě spal. James si ihned všiml,
že jeho nadřízený i ve spánku vypadá unaveně a ihned v něm zahlodalo
svědomí, že to on je příčinou těch kruhů pod očima.
James
věděl, že to dělat nemá, ale člověk míní… A tak nejdřív Robertovi jemně
odhrnul z tváře pramínek vlasů a poté zlehka položil své prst na jeho
ruku. Smutně se usmál, protože věděl, že tohle je jediná příležitost,
kterou nechtěl promeškat. Potichu se nahnul až k inspektorovi a své rty
položil na ty jeho. Nebyl to ani polibek v pravém slova smyslu, bylo to
jen letmé pohlazení, které mělo hořký nádech.
James se poté pomalu odtáhnul a pohled mu padl na protější zeď, která mu byla díky ležícímu inspektorovi do té doby neviditelná.
Pak
se během několika vteřin stalo hned několik věcí. James vystřelil z
postele tak rychle a přitom tak nehlučně, že kočky s polštářky na
tlapkách by mu to mohly závidět. Proklouznul chodbou, seběhl po schodech
do přízemí, v letu chytil své boty, které stály vedle botníku, a ještě
bos stál venku před domem. Ruka mu automaticky sjela do kapsy u kalhot,
ale balíček cigaret tam samozřejmě nenahmatala. Tak jediné co udělal,
bylo, že se schoulil do sedu před domovními dveřmi a složil hlavu do
dlaní. Bylo mu tak zle, že se mu chtělo zvracet, ale neměl co, protože
žaludek měl prázdný.
"Jamesi," ozvalo se jemný hlas a zlehka se dotkl jeho ramene.
"Nic neříkejte," poprosí tiše štíhlou ženu, která stála jen kousek od něj. Hlavu ale nezvedne.
"Prosím,
nic neříkejte," zopakoval seržant svoji prosbu. "Vy jste… jste…
inspektorova žena." zašeptal do země. "Celou tu dobu… už od začátku
víte…. vy víte, že já… že mám… proboha," Jamesovi se zlomil hlas a
chvilku se snažil jen zhluboka dýchat, vůbec nebral v potaz, že vzal
jméno Boží nadarmo.
Val respektovala Jamesovo
přání a tak se tiše posadila vedle něj. Samozřejmě že všechno věděla, to
byl taky důvod, proč tady byla.
"Omlouvám se," zaznělo vedle ní a James konečně zvednul hlavu. "A neříkejte, že nemám za co."
"To opravdu nemáte," odpoví důrazně Val.
James jen nesouhlasně zavrtí hlavou a promne si kořen nosu.
"Inspektor vás taky vidí?" zeptá se James a hlas zcela prost od všech pocitů ho jen a jen usvědčuje.
"Ještě
než vám to povím, tak vězte, že Robertovi jsem o vás nic neřekla. Vše
co jste mi řekl i neřekl, to vše je jen a pouze mezi námi." uvede věci
na pravou míru Val a Jamesovo napětí v ramenou malinko povolí.
"Robert
mě nemůže vidět tak jako vy," začne s vysvětlováním Valerie. "S vámi
můžu mluvit, či se vás dotknout díky vaší otevřenosti v duchovních
otázkách. To Robie je v tomhle ohledu pěkně zabedněný osel!"
James s překvapením pohlédne na svoji společnici, která s mírným ulehčením zjišťuje, že se seržant trochu uklidnil.
"Ano, je to pravda a neříkejte, že není!" James krčí rameny.
"S Robiem komunikuji skrze sny. Jenže ten pitomec si myslí, že jsem jen sen, jeho podvědomí!" Val si nespokojeně odfrkne.
Na další
rozhovor již ale nedojde. Prudce se totiž otevřou dveře. "A Ježíši,
díky," oddechne si Robie a obejde svého seržanta tak, aby mu viděl do
tváře. "Co tady proboha vyvádíš?!"
rozhovor již ale nedojde. Prudce se totiž otevřou dveře. "A Ježíši,
díky," oddechne si Robie a obejde svého seržanta tak, aby mu viděl do
tváře. "Co tady proboha vyvádíš?!"
James hodí rychlý pohled na místo vedle sebe, kde již ale nikdo nesedí, jen rychlý poryv větru mu vžene rozcuchané vlasy do očí.
vedle sebe, kde již ale nikdo nesedí, jen rychlý poryv větru mu vžene rozcuchané vlasy do očí.
"Chtěl
jsem si zakouřit," vysvětlí James a náznakem vysvětlí marnost svého
počínání. A v duchu děkuje Bohu, že je tak dobrý lhář.
Komentáře z Blogu.cz:
KATKA | 4. dubna 2014 v 8:11 |
skvělý díl , tak z inspektora máme oslíka 
Val si tady umí vybrat chvilku ono se říká kam čert nemůže pošle ženskou ještě že to Jamesem nešlehlo po tomhle vydrží už všechno
Val si tady umí vybrat chvilku ono se říká kam čert nemůže pošle ženskou ještě že to Jamesem nešlehlo po tomhle vydrží už všechno 
[2]: To bych ti radila, aby byl co nevidět. Proč máš vůbec povídky nastavené na minutu po půlnoci? 
Neříkej mi, že to má co dočinění s povídkou též
Neříkej mi, že to má co dočinění s povídkou též
[3]:
To časový nastavení tak nějak vyplynulo z pracovního procesu. A
umožňuje to naservírovat povídku mým čtenářům hezky ráno po probuzení 
Žádné komentáře:
Okomentovat