Zdravím!
Tak word mi už jede na plné obrátky, takže můžu nejen pracovat na diplomce, ale psát i povídky . Tím se dostávám ke svému restu a tak tenhle střípek věnuji Angele za její postřeh ohledně názvu celé série.
Střípek je poněkud delší a dějem navazuje na předchozí (plus následující střípek bude též navazující).
Shrnutí: Inspektor rekapituluje svůj dnešní den.
Inspektor
odloží hrnek s čajem na noční stolek a s tichým povzdechem zkontroluje
už poněkolikáté během chvíle Jamesovu teplotu, která již byla jen lehce
zvýšená.
Včerejší rozmrzelost ho pomalu
přecházela, aby ji nahradila zvědavost. Jakmile se včera večer vrátil z
Jamesova bytu, okamžitě, ještě v chodbě, se Lauře omluvil. Měl za to, že
mu celkový vývoj nebo lépe řečeno nevývoj jeho vztahu se seržantem
přerostl přes hlavu a svoji nespokojenost si na někom prostě potřeboval
vylít.
Laura mu omluvu i vysvětlení s vědoucím
úsměvem odkývala, poučila ho co a jak s nemocným Jamesem a měla se k
odchodu. Ve dveřích se ho ale ještě zeptala: "A mimochodem, Robie, proč
tě tak dopaluje seržantovo chování? Ve své práci jste dobří, i
Innocentová to říká, tak proč si nespokojený?" a než se inspektor zmohl
na odpověď, byla pryč.
Až
po chvíli si uvědomil, že tyhle slova už mu někdo řekl. Dokonce i Val
mu jasně řekla, že je sice moc pěkné, že něco chce, ale bude se to horko
těžko získávat, když neví, o co vlastně usiluje. Pohled mu padl na
Jamese. Faktem bylo, že byli dobrá pracovní dvojice - dynamická dvojka -
jak je překřtila sama Innocentová. Ve společnosti Hathawaye… Jamese se
Robert cítil dobře. I přes to, že jeho seržant byl o generaci mladší, si
s ním měl co říct. Někdo by řekl, že pracovat s někým tak chytrým jako
byl James, muselo být pro Roberta dost těžké, ale Hathaway i přes svoje
vzdělání a inteligenci, se svými znalostmi nijak nechlubil. Jeho názory
na oxfordskou společnost, literaturu, hudbu nebo třeba umění byly sice
prodchnuty jistým stupněm erudice, přesto byly Robertovi blízké.
Možná
to bylo i díky tomu, že James o sobě moc nemluvil a spoustu si toho
nechával pro sebe, což Roberta ponoukalo zjistit a vědět o něm více. Což
byl taky důvod, proč trochu více omrknul Jamesův byt.
Robert
vyslal omluvný pohled směrem k spícímu seržantovi. Už před nějakou
dobou, si inspektor a jeho seržant vyměnili klíče od domu. Robert sám
říkal, že je to z bezpečnostních důvodů, kdyby se něco někdy semlelo,
tak ať o sobě vědí. Nikdy tyto klíče ale ani jeden z nich nevyužil. K
Robertovi chodil vždy James jen v jeho přítomnosti a inspektor svého
seržanta nikdy navštívit nebyl. Věděl sice kde bydlí, protože ho
několikrát vyzvedával, ale nikdy nebyl u něj doma. Proto když otevíral
domovní dveře od Jamesova bytu, cítil se tak trochu jako persona non grata, jak by jistě řekl James.
Seržant
Hathaway obýval přízemní byt, který disponoval malou zahradou. Nic zde
sice pěstovat nemohl, což ani James jistě neměl nikdy v úmyslu, ale jako
příjemné posezení to stačilo. Celkově celý byt byl odrazem Jamesovy
osobnosti - byl elegantní, uhlazený a přesto sem tam vystrkovaly růžky další
stránky jeho charakteru. Dle stavu jeho kuchyně bylo patrné, že James
si vaří. Robert přejel pohledem jeho hrníčku ve dřezu a ovoci v košíku.
Tohle nevěděl, nevěděl, že James umí vařit. I když nad tím tak
přemýšlel, jednou mu něco říkal, že ještě v semináři prý udělal výbornou
zapečenou rybu s kaší. Jemný úsměv se mihnul Robertovi na tváři, když
pokračoval v letmé prohlídce bytu.
Dalším
výrazným prvkem byly knihy, které narovnané v knihovně zabíraly jednu
stěnu v obývacím pokoji. Knihy též byly položené na jednotlivých
stolcích, vyrovnány do komínků u zdí nebo na parapetech oken.
To že James uměl hrát
na kytaru Robert věděl, ale že i komponuje, to už ne. Jednotlivé archy
notového papíru byly popsány Jamesových charakteristickým písmem a
kytara byla položena v křesle.
Když Robert
nahlédl do skříně, ne aby slídil, to ne, ale aby přinesl několik kousků
oblečení pro svého seržanta, tak se mu naskytl pohled na pečlivě
vyrovnané komínky oblečení a košile a saka na ramínkách. Vše o třídu
kvalitnější než měl inspektor sám. Když Robert odhadem vybral nějaké to
oblečení, tak neodolal, a jemně přejel prsty po oblečení ve skříni. Bylo
to prostě tak nějak správné…
Roberta
vytrhlo ze vzpomínek Jamesovo zamumlání, rychlým pohledem ho
zkontroloval a pak si promnul obličej. Pohled mu padl na hodiny. Byly
dvě ráno. To se pak nebylo co divit, že se cítil zralý tak akorát na
postel. Nechtěl ale nechat Jamese samotného. Což bylo k smíchu, vždyť mu
nic nehrozilo, přesto Roberta cosi nutilo zůstat mu co možná nejblíže.
Proto své následující chování již nijak neřešil. Lehnul si totiž na
druhou půlku své postele, čelem k Jamesovi s tím, že na něj ještě bude
chvíli dávat pozor, než si půjde lehnout. Což se taky stalo. Robert
zvládl dvě věci najednou - dávat pozor na svého seržanta a spát hned
vedle něj.
Komentáře z Blogu.cz:
je to šíkulka ten náš inspektor a zvídavý no
pravý policista ,předpokládám že bude chtít Jamese zdržet u sebe co
nejdéle jakou asi zvolí taktiku
[1]: No inspektor by si u sebe rád seržanta podržel, jenže seržant bude mít jiný názor... Děkuji za komentář
Děkuju za věnování!
Páni, tak Robík šmejdí jo? Moc se mi líbil popis a jeho myšlenky... Takhle dlouhý kapitolky bys měl přidávat častěji... To se hned čte jedna báseň..
Páni, tak Robík šmejdí jo? Moc se mi líbil popis a jeho myšlenky... Takhle dlouhý kapitolky bys měl přidávat častěji... To se hned čte jedna báseň..
Žádné komentáře:
Okomentovat