pátek 13. června 2014

VI. díl

Zdravím!

Tak word mi už jede na plné obrátky, takže můžu nejen pracovat na diplomce, ale psát i povídky Mrkající. Tím se dostávám ke svému restu a tak tenhle střípek věnuji Angele za její postřeh ohledně názvu celé série. Mrkající

Střípek je poněkud delší a dějem navazuje na předchozí (plus následující střípek bude též navazující).

Shrnutí: Inspektor rekapituluje svůj dnešní den.


Inspektor odloží hrnek s čajem na noční stolek a s tichým povzdechem zkontroluje už poněkolikáté během chvíle Jamesovu teplotu, která již byla jen lehce zvýšená.

Včerejší rozmrzelost ho pomalu přecházela, aby ji nahradila zvědavost. Jakmile se včera večer vrátil z Jamesova bytu, okamžitě, ještě v chodbě, se Lauře omluvil. Měl za to, že mu celkový vývoj nebo lépe řečeno nevývoj jeho vztahu se seržantem přerostl přes hlavu a svoji nespokojenost si na někom prostě potřeboval vylít.

Laura mu omluvu i vysvětlení s vědoucím úsměvem odkývala, poučila ho co a jak s nemocným Jamesem a měla se k odchodu. Ve dveřích se ho ale ještě zeptala: "A mimochodem, Robie, proč tě tak dopaluje seržantovo chování? Ve své práci jste dobří, i Innocentová to říká, tak proč si nespokojený?" a než se inspektor zmohl na odpověď, byla pryč.

Až po chvíli si uvědomil, že tyhle slova už mu někdo řekl. Dokonce i Val mu jasně řekla, že je sice moc pěkné, že něco chce, ale bude se to horko těžko získávat, když neví, o co vlastně usiluje. Pohled mu padl na Jamese. Faktem bylo, že byli dobrá pracovní dvojice - dynamická dvojka - jak je překřtila sama Innocentová. Ve společnosti Hathawaye… Jamese se Robert cítil dobře. I přes to, že jeho seržant byl o generaci mladší, si s ním měl co říct. Někdo by řekl, že pracovat s někým tak chytrým jako byl James, muselo být pro Roberta dost těžké, ale Hathaway i přes svoje vzdělání a inteligenci, se svými znalostmi nijak nechlubil. Jeho názory na oxfordskou společnost, literaturu, hudbu nebo třeba umění byly sice prodchnuty jistým stupněm erudice, přesto byly Robertovi blízké.

Možná to bylo i díky tomu, že James o sobě moc nemluvil a spoustu si toho nechával pro sebe, což Roberta ponoukalo zjistit a vědět o něm více. Což byl taky důvod, proč trochu více omrknul Jamesův byt.

Robert vyslal omluvný pohled směrem k spícímu seržantovi. Už před nějakou dobou, si inspektor a jeho seržant vyměnili klíče od domu. Robert sám říkal, že je to z bezpečnostních důvodů, kdyby se něco někdy semlelo, tak ať o sobě vědí. Nikdy tyto klíče ale ani jeden z nich nevyužil. K Robertovi chodil vždy James jen v jeho přítomnosti a inspektor svého seržanta nikdy navštívit nebyl. Věděl sice kde bydlí, protože ho několikrát vyzvedával, ale nikdy nebyl u něj doma. Proto když otevíral domovní dveře od Jamesova bytu, cítil se tak trochu jako persona non grata, jak by jistě řekl James.

Seržant Hathaway obýval přízemní byt, který disponoval malou zahradou. Nic zde sice pěstovat nemohl, což ani James jistě neměl nikdy v úmyslu, ale jako příjemné posezení to stačilo. Celkově celý byt byl odrazem Jamesovy osobnosti - byl elegantní, uhlazený a přesto sem tam vystrkovaly růžky další stránky jeho charakteru. Dle stavu jeho kuchyně bylo patrné, že James si vaří. Robert přejel pohledem jeho hrníčku ve dřezu a ovoci v košíku. Tohle nevěděl, nevěděl, že James umí vařit. I když nad tím tak přemýšlel, jednou mu něco říkal, že ještě v semináři prý udělal výbornou zapečenou rybu s kaší. Jemný úsměv se mihnul Robertovi na tváři, když pokračoval v letmé prohlídce bytu.

Dalším výrazným prvkem byly knihy, které narovnané v knihovně zabíraly jednu stěnu v obývacím pokoji. Knihy též byly položené na jednotlivých stolcích, vyrovnány do komínků u zdí nebo na parapetech oken.

To že James uměl hrát na kytaru Robert věděl, ale že i komponuje, to už ne. Jednotlivé archy notového papíru byly popsány Jamesových charakteristickým písmem a kytara byla položena v křesle.

Když Robert nahlédl do skříně, ne aby slídil, to ne, ale aby přinesl několik kousků oblečení pro svého seržanta, tak se mu naskytl pohled na pečlivě vyrovnané komínky oblečení a košile a saka na ramínkách. Vše o třídu kvalitnější než měl inspektor sám. Když Robert odhadem vybral nějaké to oblečení, tak neodolal, a jemně přejel prsty po oblečení ve skříni. Bylo to prostě tak nějak správné…



Roberta vytrhlo ze vzpomínek Jamesovo zamumlání, rychlým pohledem ho zkontroloval a pak si promnul obličej. Pohled mu padl na hodiny. Byly dvě ráno. To se pak nebylo co divit, že se cítil zralý tak akorát na postel. Nechtěl ale nechat Jamese samotného. Což bylo k smíchu, vždyť mu nic nehrozilo, přesto Roberta cosi nutilo zůstat mu co možná nejblíže. Proto své následující chování již nijak neřešil. Lehnul si totiž na druhou půlku své postele, čelem k Jamesovi s tím, že na něj ještě bude chvíli dávat pozor, než si půjde lehnout. Což se taky stalo. Robert zvládl dvě věci najednou - dávat pozor na svého seržanta a spát hned vedle něj.

Komentáře z Blogu.cz:
1 KATKA KATKA | 2. dubna 2014 v 16:25 | Reagovat
je to šíkulka ten náš inspektor a zvídavý no pravý policista ,předpokládám že bude chtít Jamese zdržet u sebe co nejdéle jakou asi zvolí taktiku :-D
2 Lex-san Lex-san | Web | 2. dubna 2014 v 17:25 | Reagovat
[1]: No inspektor by si u sebe rád seržanta podržel, jenže seržant bude mít jiný názor... ;-) Děkuji za komentář :-D
3 Angela Angela | Web | 5. dubna 2014 v 10:21 | Reagovat
Děkuju za věnování! :D
Páni, tak Robík šmejdí jo?:D Moc se mi líbil popis a jeho myšlenky... Takhle dlouhý kapitolky bys měl přidávat častěji... To se hned čte jedna báseň..
4 Lex-san Lex-san | Web | 5. dubna 2014 v 15:12 | Reagovat
[3]: Věnování jsem ti přeci slíbil, tak jen plním resty ;-). Děkuji za poklonu, ale pořád to jsou celkem krátký úseky příběhu (když se podívám k tobě 8-O)

Žádné komentáře:

Okomentovat