Zdravím!
Tak hádejte, kdo se nám dneska objeví v tomhle střípku .
"Ou, opatrně," zachytí James tašku, která se poroučela k zemi.
"Moc
vám děkuju," odpoví vděčně mladá maminka, která v jedné ruce drží asi
tří letou holčičku a tou druhou se snaží zrychtovat svá zavazadla.
"Počkejte," staví ji James. "Máte tady auto nebo vám mám chytit taxika?"
Dotyčná
se na něj překvapeně podívá a pak s jemným úsměvem přijme nabízenou
pomoc: "Ještě jednou děkuju, ale jsem tady ve městě na návštěvě, takže
bych uvítala toho taxika."
James jen kývne na
srozuměnou. Hlavou mu prolítne myšlenka, že ten úsměv na tváři mladé
maminky od někud zná, ale již se hotoví k odlovu taxi, když v tom…
"Promiňte,"
omluví se a naučeným gestem vytáhne z kapsy saka mobilní telefon. "Ano?
Hathaway," zahlásí do telefonu a pak jen přikyvuje. "Ano, madam.
Nashledanou." Ukončí hovor a otočí se k čekající mamince.
"Vy jste James Hathaway?" zeptá se a nadlehčí si v ruce holčičku. Odpovědí jí je tázavě zvednuté obočí.
"Jste
detektiv seržant James Hathaway z oxfordské policie?" upřesní mladá
žena. "Ne, nejsem žádný médium," reaguje s úsměvem na zmatený Jamesův
výraz.
"My se známe?" opáčí seržant, protože má opravdu pocit, že už ji někdy viděl.
"Ne, tedy nikdy jsme se nepotkali… jsem Lynn Lewisová."
"Vy jste dcera inspektora Lewise!" Tak proto mu byla tak povědomá! Zvlášť když znám jak jejího otce, tak i matku, pomyslí si smutně James.
"Ale inspektor teď momentálně v Oxfordu není. Jel na školení do Chichestru," informuje Lynn James.
"Ano,
to vím. Tátu mrzelo, že jsme se zrovna takhle minuli, ale hodlám v
Oxfordu pár neděl zůstat, takže se ještě potkáme." vysvětluje Lynn.
"Ok, takže kam potřebujete hodit? Dovezu vás tam," nabízí se James.
"To byste byl moc hodný. Jsem domluvená s tátou, že budu bydlet u něj, takže…"
James
jen kývne na souhlas a chce vzít Lynn její zavazadla, aby se mohli
přesunout k jeho autu. Když se ale sehne pro jednu z tašek, tak jej
holčička, která doposud v klidu a potichu seděla mámě v náručí, chytí za
kravatu. Lynn už chce zasáhnout a omluvit se, i když nechápala, co to
do její dcery vjelo, protože její Elise byla hrozně moc hodná, tichá a
stydlivá holčina, ale James ji předešel. Trochu se sklonil a lehce
omluvným hlasem řekl: "Ano, omlouvám se, ještě jsme nebyli představeni.
Já jsem James," a zcela suverénně, jako by mluvil s jakýmkoliv dospělým,
podal Elise ruku.
"Elise," broukla její dcera a
chytla Jamese za ruku. Ten hodil tázavým pohledem po Lynn, která, byť
trochu vykolejená, přikývla. Seržant si tedy hodil na záda jednu z tašek
a do náruče si vzal Elise. Ještě zkontroloval, jestli Lynn ukočíruje
kufr na kolečkách a vydal se ke svému autu.
A
Lynn se na tváři usadil široký úsměv. Stačila jen chvilka a věděla, proč
její táta chtěl zrovna Jamese za svého seržanta. I přes svůj věk
působil jako někdo jiný, starší. Dalo by se říct stará duše v mladém
těle. Docela ji zajímalo jak někdo jako James mohl skončit u policie.
Něco málo o tomhle seržantovi věděla, protože její otec se o něm sem tam
zmínil během jejich častých telefonátů. Nikdy by ji ale nenapadlo, že
bude mít příležitost zjistit o něm něco více. A jak bylo vidno, Elise už
ji předešla. Její dcera byla moc hodná holčina. Možná až moc. Lynn si
někdy hloupě přála, aby víc zlobila. V přítomnosti cizích lidí Elise
mlčela a všelijaké cukrbliky měly za následek její absolutní nevšímavost
možná až aptii. James ji ale z nějakého důvodu zaujal, možná svým
přístupem, možná něčím jiným, co dokáží vycítit lidé jen podvědomě. Buď
jak buď ten vysoký a důstojně se tvářící seržant si získal další z členů Lewisovic rodiny.
Komentáře z Blogu.cz:
A sakra, další ženská Zatím celkem i sympatická, jen jsem moc zvědavá, co řekne na ehm... "budoucí vztah tatíka a serži"
Pěkné, pěkné.
Pěkné, pěkné.
Moc hezké, jsem čím dál tím zvědavější
Holky ví, že takových Jamesů se vyskytuje málo tak je lepší chytit a nepustit díky jsem moc spokojená
Žádné komentáře:
Okomentovat