pátek 13. června 2014

XVIII. díl

Zdravím!

Tímhle posledním (uff, opravdu je to 18. střípek?) kouskem příběku se s námi Robert a James loučí. Doufám, že jste si užili čtení, jako já jsem se bavil u psaní. Mrkající Tímto též dáváme na chvíli tomuhle fandomu sbohem, ale nebojte už se na ně píše další příběh, tentokrát s trochou té magie Mrkající.

Shrnutí: Robert měl jistá očekávání, která se ale jaksi neplní.



Robert drtil v ruce prázdnou skleničku a div že zoufalstvím nemlátil hlavou do zdi. Stačil mu totiž jediný pohled na Jamese pohodlně opřeného o kuchyňskou linku a věděl, že je zle. Pohled mu totiž okamžitě sklouznul od jeho pořád ještě trochu rudějších rtů až k jeho dlouhým nohám.

Robert v duchu zaúpěl. Myslel si totiž, že po společné noci s Jamesem se vše vrátí do klidnějších vod. Jistě, jsou teď pár, ale Robert čekal klidné posezení u sklenky vína a příjemnou společnost. Ne to, že si to Něco v něm nedá pokoj a on se bude chovat jako nadržený puberťák! Sice se nepokládal za žádného staříka, ale dvacet už mu dávno nebylo. Přesto, když takhle viděl Jamese, tak netoužil po ničem jiném, než prudce svého seržanta přirazit k té lince a zopakovat dnešní noc. Bez ohledu na to, že jsou v kuchyni u jeho Lynn. Že je polovina odpoledne a zbytek rodiny dlí v obývacím pokoji.

Bylo to nevhodné, ale stačil jediný Jamesův úsměv a Robert se k němu odhodlaně natisknul...

K*O*N*E*C
Komentáře z Blogu.cz:
1 KATKA KATKA | 26. dubna 2014 v 9:15 | Reagovat
boží , miluji Robertovou nenasytnost jediné co mu zbývá je zamknout příbuzné v obýváku a vyřádit se na Jamesovi :-D chtěla bych vám kluci poděkovat za skvělé chvilky s vámi Roberte Jamesi i Lexi děkuji :-)
2 Lex-san Lex-san | Web | 26. dubna 2014 v 9:33 | Reagovat
[1]: A jsem rád za tvé povzbudivé komentáře :-)Doufám, že se spolu sejdeme u dalších povídek.
3 Damien Morgan Damien Morgan | E-mail | 26. dubna 2014 v 17:12 | Reagovat
Myslím, že se tady naučím milovat konce :), už se těším na další příběhy a s tou magií mi to přijde, jako dobrý nápad :)
4 Lex-san Lex-san | Web | 26. dubna 2014 v 19:56 | Reagovat
[3]: Děkuji. To víš, já prostě nemám to srdce napsat špatnej konec :-D. Snad se budou líbit i další příběhy ;-).

Žádné komentáře:

Okomentovat