Pátý dotek

Zdravím!

Tak mám pro vás další střípek z naší mini-povídky. Doufám, že se vám jak tenhle kousek, tak celý příběh líbí, protože mám takový pocit, že na další příběh, ať už z jakéhokoliv fandomu, si budete muset počkat. Daří se mi totiž v průměru sice denně napsat jeden střípek, jenže pokaždé k jiné povídce, takže teď mám rozepsáno pět příběhů a bohužel ani jeden nespěje k závěru.

Nechci totiž zveřejňovat něco, co ještě nemám dopsané, stačí mi hafo už tak nedodělaných a zveřejněných příběhů, které by si zasloužily dopsat.

Takže vězte, že na vás myslím a píšu, jen se bohužel blíží jistá pauza se zveřejňováním .

Proto si vychutnejte tenhle střípek pod taktovkou našeho Harolda .

Ještě jeden krok! Zaprosil v duchu Harold, ale jeho prosba zůstala nevyslyšena. John se zastavil přesně o krok dříve, než tomu tak bývalo při jejich počáteční spolupráci. Stál tak dost blízko na potenciální Haroldovu ochranu a dostatečně blízko v mezích společenské konverzace.

Ale ne dost blízko pro mě! Harold málem překvapeně zvedl obočí, když v něm tato nesouhlasná věta za rezonovala. On sám více než vítal co největší osobní prostor, což ale v případě Mr. Reese nějak nefungovalo. Harold ho měl rád poblíž sebe. Velice rychle si zvykl na jeho přítomnost za svými zády a na jeho hlas v telefonu. Pokud nepočítal dobu vyhrazenou na spánek, který oba nijak zvlášť nedodržovali, tak s ním byl Mr. Reese celý den. A i když se to zpočátku zdálo jako málo pravděpodobné, mezi zachraňováním čísel jim vždy vybil ještě nějaký ten čas. Harold se sice zpočátku bránil tomu, aby vztah mezi ním a Mr. Reesem byl více než pracovní, ale pak se sám přistihl, jak si prohlíží programy kin, zkoumá jídelní lístky restaurací a výstavy v muzeích, a zvažuje při tom, zda by se to či ono Johnovi mohlo líbit či by ho to mohlo zajímat.

Nic z toho se nezměnilo, John s ním pořád trávil veškerý svůj čas, ale Harold si všiml dvou maličkostí, které pro něj byly velice důležité. Kromě absolutně nevyhovující vzdálenosti, která se mezi nimi poslední dobou nějak zvětšila, to byla absence doteku. Opět platil fakt, že Harold lidskému doteku nijak zvlášť nefandil. Svoji dotekovou interakci s ostatními lidmi omezil na podání rukou při pozdravu, ale u Mr. Reese snesl nejen jemné položení ruky na rameno nebo letmé ale i náhodné doteky při každodenním kontaktu. Bohužel nic takového se poslední dobou nedělo. John totiž z každé situace, která by mohla vyústit v dotek, zručně vybruslil.

Harold se sice nadále věnoval vyhledávání informací, přesto koutkem oka sledoval Johna, který se přemísti ke skleněné tabuli s jejich současným číslem. Opět měl na sobě jinou košili a jak tak stál u vytvořeného diagramu, tak se snažil nenápadně se rovnat a zároveň odlehčovat zřejmě naraženým žebrům.

Harold měl sto chutí Johna okamžitě uložit do postele a naordinovat mu absolutní klid. Což bylo samozřejmě nemyslitelné, ne tak kvůli jejich číslu a číslům dalším, ale kvůli samotnému Johnovi. Aby ho v posteli udržel, musel by ho k ní přivázat.

Hmm, i když na druhou stranu...

A dost! Dál svým myšlenkám Harold zajít nedovolil. Bylo to až moc nebezpečné území. A tak se radši soustředil na současné číslo, ale nebylo mu přáno. Na mysl mu totiž vyvstala jiná souvislost a to doktorka Tillmanová a dotek. Když k ní totiž John chodí se svými zraněními, tak se ho jistě doktorka dotýká, jinak to ani nejde.

A Harold musel polknout, ale nepříjemné pachuti v ústech se nezbavil, protože dle jisté frekvence v Johnových návštěvách nemocnice, dotyk od doktorky Johnovy vůbec nevadil, ale Harold se k němu nemohl přiblížit ani na dosah ruky!

\předchozí\   /další/

Komentáře z Blogu.cz:

1 KATKA | 4. června 2014 v 14:41 | Reagovat

kdyby Harold někde splašil želízka tak by se mohl k Johnovi připoutat a mohli by doktorku Tillmanovou navštívit oba .Hlavně na nás nezapomeň jsem zvyklá tu chodit denně

2 Lex-san | Web | 4. června 2014 v 17:36 | Reagovat

[1]: Věz, že nezapomenu. Píšu denně, tak se snad takdy čoskoro něco objeví.
Jinak pro želízka nemusí Harold chodit daleko, protože John má v knihovně úplný arzenál, takže si myslím, že i ta pouta se tam někde najdou .