čtvrtek 12. června 2014

Militiae species amor est - část třetí

Dobrý večer!!
Zprvu bych chtěl oznámit, že tímto přesunuju tuhle povídku do cyklů, protože se mi to nějak rozrostlo a jednorázovka to prostě nebude .
Dále si velice cením komentářů, kterými mě obažujete a vezte, že všechny rozepsané cykly budou dopsány jen co mě chytne slina a čas, proto posečkejte milý drazí. Všeho dočasu .

A teď k dalšímu dílu, jeho vypravěčem bude protentokrát pouze Luca. Milý vévoda totiž zažije den, o kterém se mu ani nesnilo a bude za něj velmi vděčen. Zjistil totiž, že k Nathanielovi nepociťuje jen touhu si rýpnout pokaždé, když ho vidí, ale něco víc. Že by přátelství? Ano, je to přátelství, protože kdyby to nebylo ono, tak co tedy? Přátelství bude to pravé slovo, hlavně ať se kolem Nathaniela nemotá nikdo jiný, protože jeho úsměv patří jen a jen Lucovi, ne?

Věnování: Snad se Ája nenaštve, ale tenhle dílek je jen pro Klárku a to neje proto, že ona byla inspirací pro Jeho Milost, ale i proto že každý potřebuje někdy obejmout a já to činím alespoň prostřednictvím téhle povídky. Takže, Klárko, ti posílám velké objetí a tuhle povídku, snad si ji užiješ.



Luca


S ručníkem kolem ramen jsem vešel do pokoje a s úsměvem na rtech jsem potichu zavřel dveře. Nathaniel si totiž hověl na pohovce a já ho nechtěl vzbudit. Trval totiž tvrdohlavě na tom, že dokud nám správce nedodá druhou postel, tak jeden z nás vždycky bude spát na gauči. Já jsem to samo sebou hnedka odmít s tím, že postel je dost velká pro nás pro oba a že mi vůbec nevadí ji s ním sdílet.
Po tomhle prohlášení se Nathaniel strašně roztomile začervenal a prohlásil, že teda udělá kompromisní řešení a že si půjde na ten gauč lehnout první noc sám.
S tím mi zavřel dveře před nosem, prý ať se jdu vykoupat.

A když se vrátím, tak ho najdu takhle. Musí být ale za dnešek pěkně unavený. Ale není se čemu divit…

Potichu přejdu až k pohovce a skloním se k němu. Člověk by to do něj neřek, ale takhle vypadá bezbranně a hrozně roztomile.

C-Co to sakra melu? Tenhle malý prevít mě po celou dobu jen komanduje a já neudělám nic chytřejšího, než se k němu dobrovolně nastěhuju!

Naštvaně si prohrábnu ještě vlhké vlasy, ale neubráním se tomu, aby mi pohled znovu nesklouzl na spícího Nathaniela. Ten, aby se mu líp spalo, se schoulil do klubíčka. Deku, kterou měl být přikrytej, si odkopal a ta se teď válela na zemi. A ani polštář si nevzal. Místo něj použil svoje ruce.

Tss-! Ten pitomec mě štve!

Vztekal jsem se nejen na toho tvrdohlavce, ale i na sebe, protože jsem ho tam nemohl jen tak nechat ležet. Jsem vážně retard. Místo abych si teď jen skočil do měkoučké postýlky, tak se tady tahám s pedantským spolubydlícím, pro kterého jsem ten největší prevít na světě.

Tohle mě, ani nevím z jakého důvodu, docela bolelo a tak zatímco jsem Nathaniela opatrně vzal do náruče a odnášel do ložnice, tak jsem si s úsměvem zavzpomínal na jednotlivé události dnešního dne.
Nikdy bych mu to nepřiznal, ale tenhle jeden jediný den, bych nevyměnil za nic na světě. Na něco takového bych si dokázal zvyknout. Na to, že je tu někdo, komu nezáleží na tom, kolik mám na kontě nebo na tom, kým jsou moji rodiče či jestli mám nějaký titul.

Ono vlastně Nathanielovi na mně asi moc nesejde, pomyslím si trochu lítostivě, zatímco ho ukládám do postele.

Celý den mě komandoval, že prý jsem sem přijel na brigádu, tak ať koukám hejbnout zadkem a pokud se mi něco nepozdává, že můžu klidně vystřelit, že on bude jen a jen rád. Takovou radost jsem mu samo sebou neudělal a radši jsem se vrhnul na tu práci.
Správce po nás chtěl, abychom vyčistili koryto řeky od případného harampádí, že se tam za týden budou chodit koupat děti z nedalekého tábora, tak aby se jim nic nestalo.
Pro mě to bylo jako požehnání, protože není nic lepšího než se ve vedru ochomýtat kolem vody. Ale rychle jsem změnil názor.

Nathaniel se navlíknul do gumáků, protože nechtěl riskovat, že by na něco šlápnul, a mě suše doporučil ať si je koukám vzít taky. Že nebude poslouchat moje připomínky, protože kdybych šlápnul na střep, že on
se se mnou nebude obtěžovat do nemocnice a nechá mě klidně vykrvácet. To bylo setsakra milé konstatování a tak jsem se s ním nehádal a mlčky jsem ho poslechnul a poté následoval k řece. Nathaniel jednoduše vlezl do vody a začal s úklidem. Následoval jsem jeho příkladu, ale dlouho jsem potichu nevydržel. Musel jsem ho prostě provokovat, činilo mě to totiž velké potěšení. Zrovna jsem měl na jazyku další skvělou hlášku, když jsem vzhlídnul, abych si upravil košili a zastavilo se mi srdce. Nathaniel, který měl též košili, se zrovna po něčem ohlížel a já měl neomezený výhled. Jak už jsem si stačil všimnout, tak Nathaniel nosil zásadně věci, které mu byly jaksi trochu větší a volnější a tak křivky jeho těla - sakra, teď o něm mluvím jako o holce - nebylo možné zahlédnout, ale to se teď změnilo. Košili, která mu byla větší, máčel ve vodě a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Košile se mu lepila na tělo a já si musel dát v duchu facku, abych nezačal slintat.

Sakra! To je velmi nemilé!

Rychle jsem se proto snažil dát dohromady, než si toho Nathaniel všimne. Horko těžko bych mu totiž vysvětloval, proč na něj tak připitoměle zírám…

Strávil jsem s ním celý den a všimnul jsem si toho, že Nathaniel má rád svůj klid a soukromí. Na obědě si sedl stranou a jeho postoj, který ke mně zaujal, mluvil jasně.

"Můžeš mi laskavě prozradit, co tady děláš?!" zasyčel a chtěl si navyklým gestem poupravit brýle na nose. Ruka se mu ale zastavila v půlce pohybu, když si uvědomil, že je teď momentálně bez nich.

Pousmál jsem se a bez vyzvání jsem se k němu i s jídlem posadil. "V prvé řadě pro tebe mám takový dáreček…" Nathaniel si viditelně odsedl a s pozvednutým obočím očekával to nejhorší.

Dokáže vážně potěšit!

"Sice jsem byl v pokušení ti koupit jako poděkování za dnešek nějakou sexuální pomůcku…"

Nathaniel se našponoval, chytnul mě zaklopy košile a přitáhl si mě k sobě: "Tos neudělal, že NE!!" zašeptal velmi zlověstným hlasem.

"Kdybys mě nechal domluvit, tak už to víš," opáčím zcela nevzrušeně a strčím mu pod nos malý balíček. Nathaniel ho ode mě převezme a opatrně ho začne otevírat jako by v něm byla nějaká bomba, která hrozí každým okamžikem vybouchnout. Já se zatím začnu věnovat jídlu a poočku sleduju jeho reakce.

"Ale to jsou…," začne Nathaniel a zvedne ke mně oči. "To… já nevím co říct, moc děkuju, tos přece nemusel, já jsem…"

"Kdybych věděl, že ti udělají takovou radost pohý brýle, tak to ti koupim nějakou tu pomůcku," odvětím a chci pokračovat v jídle, když mě zastaví Nathanielův dotyk.

"Děkuju, moc si toho vážím," řekne a já to chci odbít nějakou inteligentní hláškou, ale dojdou mi slova. Nathaniel svoje poděkovaní totiž doprovodil úsměvem. A to ne ledajakým úsměvem, ale tím nejhezčím, jaký jsem kdy viděl. Nevím proč a co se to se mnou děje, ale ať je to co chce, je to příjemný…

Celej tenhle den byl jako sen a mám strach, že se z něj vzbudím. Tohle mě děsilo. Měl jsem pocit, že jsem konečně našel někoho, o kom bych mohl prohlásit, že je můj přítel, a měl jsem strach, že ho ztratím. Tenhle pocit štěstí a smutku zároveň jsem ještě nezažil ale už chápu, proč všichni s tím přátelstvím tolik nadělali. Je to totiž něco, o co stojí bojovat. Jen zcela tichý hlásek kdesi vzadu v mé hlavě mi našeptával, že to asi tak úplně nebude pravda. Patří totiž do přátelství i neochota se dělit o danou osobu s ostatními? Jakmile se totiž Nathaniel s někým zastavil, aby s ním něco probral, tak jsem měl velmi silné nutkání ho popadnout a odtáhnout ho co možná nejdál od ostatních. Sice jsem to neudělal, ale když ti lidé vypadli, cítil jsem se daleko líp.

Jsem asi vážně utahanej, když přemýšlím zrovna teď a tady zrovna nad tímhle. Rychle si tak vlezu do postele k Nathanielovi. Měl jsem sice v plánu se ke němu moc netulit, aby to pro něj ráno nebyl takový šok, ale sám spolubydlící mi to překazil. Jakmile jsem totiž vklouzl do peřin, tak se matrace prohnula tak, že se spící Nathaniel ke mně prostě přikulil. Nemělo tak smysl s tím cokoli dělat, protože by to nic nezměnilo a abych byl upřímný, tak se mi ani nechtělo. Umožnil jsem tak Nathanielovi, aby se ke mně přitulil a pak jsem ho obejmul. Bylo to tak přirozené a tak příjemné, že nešlo odolat a já jsem ukolébán jeho vůní usnul velmi blaženým spánkem…
Komentáře z Blogu.cz:
1 Lachim Lachim | 11. června 2010 v 12:25 | Reagovat
Vévoda se nám pěkně vybarvuje. Nádherný díl. Jen doufám, že na přííští díl čehokoli nebudeme čekat tak dlouho.
2 Teressa Teressa | 11. června 2010 v 14:01 | Reagovat
super diel=) uz aby tu bolo pokracko=)
3 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 11. června 2010 v 14:24 | Reagovat
Hej, super. Jen doufám, že pokračování bude brzy.
A znovu připomínám, že bych ráda věděla, jak bude pokračovat Bleach povídka, takže jestli mě chceš potěšit, tak další díl prosím. :) XD
4 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 12. června 2010 v 12:10 | Reagovat
Nádherný^^Už se těším na další^^
5 ... ... | 13. června 2010 v 19:49 | Reagovat
Další skvělý díl...Není co dodat...
6 niss niss | 13. června 2010 v 20:15 | Reagovat
kurňa, máš mě na svědomí jestli nedopíšeš další díly..!! (já to napíšu do závěti proč jsem spáchala sebevraždu..!!)...prosím dáš se co nejdřív další....můžeš   dát u všech povídek další díl já jinak fakt chcipnu :-D to neber jako vydírání já jsem jen tak moc trhlá :-D
7 Angela Angela | Web | 16. června 2010 v 21:01 | Reagovat
Já si myslím, že 4 místo z 15-cti povídek, je velmi obdivuhodný výkon, bráško :-)
8 uchylka:) uchylka:) | 20. června 2010 v 23:44 | Reagovat
Právě jsem dostala to nejkrásnější objetí na světě a snad ještě krásnější (mnohem krásnější než je nejkrásnější:D) povídku na světě:)
Ale za se jsem napnutá jak nejnapnutější kšandy:D A..těš se, protože i já pro tebe něco tvořím:)
9 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 21. června 2010 v 19:57 | Reagovat
Sugoooiiiiii,
úžasný!Těším se na další dílek a doufám, že bude brzy  ;-)
10 Angela Angela | Web | 28. června 2010 v 20:57 | Reagovat
Bráško, až na ty drobné překlepy a chyby jsem si na tuhle dvojku zvykla a velmi si jí oblíbila. To, jak Luca Nathaniela provokuje se mi hrozně líbí a celkově je tahle povídka z tak trochu jiného soudku. Jen tak dál :)
11 xXxIchigoxXx xXxIchigoxXx | Web | 17. července 2010 v 19:14 | Reagovat
Pěkná povídka (moc pěkná) Bude pokračování??? Tak nějak se nemůžu dočkat a stále nic. :(
12 Bella Bella | 18. července 2010 v 22:10 | Reagovat
Souhlasím s xXxIchigoxXx, taky se nemůžu dočkat. Prosím, prosím napiš pokráčko a to co nejdřív.
13 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 28. září 2010 v 20:42 | Reagovat
Úžasný dílek... takže hudá na další dílek... :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat