čtvrtek 12. června 2014

Militiae species amor est - část čtvrtá

Ahojte!
Zdravím Vás ze spisovatelského záhrobí . Konečně jsem se dostal k tomu, abych pro Vás sepsal další povídku a doufám tak, že se Vaše čekání vyplatilo. Minulý týden jsem totiž byl mimo město i mimo PC a nějak mi to pomohlo. Nakoplo mě to ke psaní a tak jsem sepsal svojí rukou nejméně dvě kapitoly. Problém je u mě je přepsat to na PC. Jsem totiž spíše zastánce papíru a pera než elektroniky a vše mi tak dlouho trvá . Ale vězte, že ještě tento týden mám v plánu Vám sem hodit další kapitolku. Příští týden mi totiž začíná praxe mimo domov a tak si budete zase muset nejméně 10 dní zase počkat. Bohužel...

Ale teď k povídce. Předem se omlouvám těm, kteří si oblíbili Lucu, protože ho budu trápit a to hodně . Milý šlechtic totiž zjistí, že vše není tak růžové, jak si představoval a že lidé kolem něj nejsou takoví, jací se jeví. Ne všichni totiž dokáží odolat slibným lákadlům a zrada je tak na světě...

Luca


Probudím se s pocitem, že se něco děje. Byla sice ještě noc, ale blednoucí obzor signalizoval blížící se východ slunce.
Se špatným pocitem hmátnu vedle sebe. A sakra! Jak jsem si myslel, Nathaniel nikde!
Rychle jsem vyskočil z postele a tak, jak jsem byl, jen v košili a spodkách, jsem chtěl vzít za kliku dveří od ložnice, když jsem zaslechl něco, co jsem ani ve svém nejhorším snu zaslechnout nechtěl. Hlas. JEHO hlas jak o něčem mluví s Nathanielem. Začínal jsem zuřit, ale místo toho, abych vlítnul dovnitř, jsem se zapřel, maličko pootevřel dveře a zaposlouchal se do rozhovoru, jež se odehrával v sousední místnosti.

"Můžete mi laskavě vysvětlit, co tady děláte? A zrovna takovouhle hodinu?" podivoval se zaskočený Nathaniel a typickým gestem si posunul brýle na nose. Bylo vidět, že před chvílí vstal. Vypadal rozespale a rozcuchaně. A hrozně roztomile, pomyslím si a neubráním se úsměvu. Ten mi ale na tváři dlouho nezůstane, ozve se totiž ON!

"Musím uznat, že jste mě přikvapil," usměje se a já mám sto chutí mu ten jeho bezchybný úsměv poupravit pěstí.
"Nečekal jsem totiž, že na to půjdete takhle rychle," pokračoval a jsem nechápal zhola nic. O čem to sakra ten pitomec mluví?
"Z našeho minulého setkání jsem si totiž odnesl zcela opačný dojem."

Z minulého setkání? Oni se znají? Jak to? To přece není možné?! Mám strach, protože se mi do mysli začíná vkrádat jedno velmi nemilé podezření, kterému se mi nechce věřit. Doufal jsem totiž, že tentokrát to bude jiné. Že Nathaniel je jiný než ostatní. Já.. chci tomu věřit!

Nathaniel do té doby mlčel, ani se nesnažil nijak upravit a jen nečekaného návštěvníka pozoroval, když ale zazněla poslední věta, tak svůj postoj přehodnotil: "Váš dojem z minula byl zcela správný."

"Dovolil bych si odporovat," poznamenal ten blbeček a já se musel za dveřmi uklidňovat, abych je nepoctil svojí přítomností. V hlavě se mi honilo tolik otázek, na které jsem chtěl znát odpovědi, ale ještě jsem počkal. Třeba se to ještě nějak vysvětlí. Jasně! Určitě je nějaké jednoduché vysvětlení. Musí být!

Nathanile mezitím jen protočil oči a rozhodil rukama: "Nic se nestalo."
"Já jsem viděl něco jiného," poznamenala návštěva a sjela Nathaniela pohledem od hlavy k patě a zastavila se u rozhalené košile. Nathaniel se začervenal a urychleně se zahalil. A mně došla trpělivost. Nathaniela mi takhle nikdo nebude očumovat! Nikdo! Je totiž můj, jen můj! Samotného mě tyhle pocity překvapily, tušil jsem totiž, že něco nebude v pořádku a že tyhle své pocity za přátelství už asi považovat nemůžu, ale teď jsem se nad tím moc nepozastavoval, teď jsem chtěl znát odpovědi na své otázky!
Zprudka jsem otevřel dveře až Nathaniel nadskočil, ale s NÍM to samozřejmě ani nehnulo, jen tázavě nadzvedl obočí a čekal.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tady děláš?" udeřím na něj a musím se držet, abych ho nechyt pod krkem a nevyhodil ho z pokoje.

"Mám tady s Nathanielem jisté jednání," odpoví klidně můj úhlavní nepřítel a nevlastní starší bratr v jedné osobě.

"Takže se znáte," zašeptám a obrátím se Nathaniela. Moje tušení se začíná naplňovat. Něco tady totiž smrdí. Nějak mi nešlo do hlavy, že, jak by se Richard Claymoore, hlava jedné z nejbohatších rodin v zemi mohl znát s někým jako je Nathaniel.
A tak se s dotazem o vysvětlení obrátím právě na Nathaniela, ten ale uhne pohledem a já začnu panikařit.

To snad ne! To určitě nemůže být pravda! Nathaniel by přece něco takového neudělal!

Všechny mé protichůdné pocity, které se mi honily v hlavě, vytvořily zašmodrchané klubko, které mě tížilo minutu od minuty víc. A jelikož jsem je chtěl rozmotat, tak jsem se s nadějí ještě jednou obrátil na Nathaniela a čekal nějaké vysvětlení. Prosím!

Nathaniel ke mně pomalu zvedne oči a z jeho pohledu nelze nic vyčíst, co mě rozhodí úplně.
Nathaniel byl vždy klidný a vyrovnaný, ale jeho oči mluvily jinak. Vždycky jsem poznal, kdy jsem ho vytočil, kdy se mnou nesouhlasí nebo kdy jsem ho překvapil. Jeho oči , i když je schovával za skla brýlí, byly oknem do jeho duše, ale teď…

"Ano, známe se," odpoví mi zcela klidně na otázku a já se zmůžu jen na bezmocné zírání.
"Tvůj bratr za mnou přišel už před časem s velmi lákavou nabídkou," pokračoval Nathaniel, ale já už nechtěl nic slyšet.
Stop! Už nic neříkej, prosím! Všechny mé naděje se během chvilky sesypaly jako domeček z karet.

"To stačí, už nemusíš pokračovat, je mi to jasný," zastavím ho tvrdě a snažím se skrýt jak hodně mě jeho zrada zasáhla. Podívám se mu pevně do očí a ani si nevšimnu, že se Richard mezitím vytratil, teď pro mě existuje jen Nathaniel, i když to tak už dlouho nebude.

Úkosem pohlédnu na kufřík, který tu bratr nechal a navykle plynulým pohybem ho otevřu. A najdu tam to, co jsem čekal. Peníze. Hodně peněz.

"Deset tisíc v hotovosti," odpoví mi Nathaniel na nevyslovenou otázku a mně se udělá zle. Najednou nemůžu v místnosti pobýt ani vteřin navíc. Zdi jako by mě svíraly a já musel ven. Na vzduch. Na čerstvý vzduch. Pryč od něj, pryč od všeho v co jsem doufal.
Prudce jsem otevřel dveře a asi jsem způsobil průvan, protože mě olízl závan vzduchu a uslyšel jsem šustot papíru, ale na nic jsem se neohlížel. Potřeboval jsem prostě vypadnout a tak jsem přepnul mozek na automat, rychle jsem sebral něco na sebe a šel. A šel a neustále jsem zrychloval, jen abych už byl pryč!!

Komentáře z Blogu.cz:
1 Angela Angela | Web | 20. července 2010 v 15:13 | Reagovat
Onii-san, ty bys zasloužil lekci! Takhle to prodlužovat. I když teda absolutně nechápu, proč tam za nim přišel (mam trochu delší vedení, asi si to budu muset přečíst ještě jednou), byl to skvělý díl, ALE hrozně krátký!!!!!!!!
2 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 20. července 2010 v 15:59 | Reagovat
Taky nechápu, proč přišel... Ale mně takový věci nikdy nedocházely. Doufám, že se to objasní v dalším díle. Protože jinak zůstanu v nevědomosti. Každopádně, skvělý díl a nemůžu se dočkat dalšího. :)
3 ... ... | 20. července 2010 v 17:13 | Reagovat
*přemýšlí* Hmm... Chtělo by to udělat vysvětlivky, Pprotože prázdniny se na mém  schopnosti myslet dost podepsaly. :D
4 Lex-san Lex-san | Web | 20. července 2010 v 19:06 | Reagovat
Moji drazí bezradní čtenáři. To, že nechápete jisté souvislosti, neznamená, že Vám sluníčko vysušilo mozek. Jisté nezodpovězené otázky jsou mým spisovatelským záměrem. Počkejte si na další kapitolky a uvidíte, jak všechno hezky zapadne...
5 Lachim Lachim | 21. července 2010 v 9:26 | Reagovat
Nádhera, ale to utnout bez vysvětlení?
6 Angela Angela | Web | 22. července 2010 v 11:46 | Reagovat
Brácha, zlobit se? Na tebe? To snad ani nejde :D Jsem ráda, že seš zpátky :P Hold "sourozenecká" láska je "sourozenecká" láska :D:D:D A koukej přidat další díl ;)
7 Yazzy Yazzy | 22. července 2010 v 14:37 | Reagovat
teda..ukončit to v takové situaci... ale určitě to nebude tak horké, jak to vypadá xDD
8 Aylen Aylen | 23. července 2010 v 21:18 | Reagovat
Trochu to nechápu :) .... Ale moc se těšim na pokráčko :)
9 Lea Lea | 28. července 2010 v 14:15 | Reagovat
Já zas nechápu co nechápete xP. Pls další díl, tohle je na mě moc takhle to utnout.
10 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 28. září 2010 v 20:44 | Reagovat
Ten Richard se mi nelíbí ale nemyysslím si že by se Nathaniel nechal koupit... krásný dílek ... XD :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat