čtvrtek 12. června 2014

Kapitola pátá - stržení masek, ale...

Tak po třítýdenní pauze jsem opět zde a přináším Vám další kapitolku.

Chci jen podoknout, že cyklus Ab imo pectore mám už napsaný celý, ale pouze jako koncept. Nějak jsem se rozjel a tak to místo dvou kapitol budou asi tři, ještě nevím, jak budu mít sílu přepisovat.

Moc díky Vám všem za komentáře, kterými mě velmi povzbuzujete.

(Malé P.S. už jsem začal pracovat na Rafaelově příběhu,je tu jedno ale. Poslední dobou se mě drží utkvělá představa trochu si pohrát s hrdiny jednoho mého oblíbeného anime, tak nevím zda si Rafael nebude muset počkat, chudák jeden...)




Ale ale, pomyslel si Deiros poté, co shlédl Nathanielův a Samuelův rozchod.


Tak abych teď za brášku řešil jeho trable a osobní kotrmelce, ale i přes to nebo právě proto se za Samuelem vydal. Trochu přidal do kroku a doufal, že ho najde brzo, protože měl ještě v plánu najít toho pitomce Nathaniela a jednu mu ubalit nebo s ním alespoň zatřást, aby mu správně zapadla v hlavě kolečka a jemu se rozsvítilo.


Zprvu bych se ale měl postarat o to, aby mi někde nevykrvácel, pomyslel si Deiros, ty stříkance krve se mi pranic nelíbily.


Ať si ale zkusí umřít, to ať si mě ani nepřeje. Bráška se konečně začal chovat jako člověk. Byly ne něm znát emoce a vzdal se i toho svého odstupu, už si tak lidi nedržel od těla. A za to všechno můžem asi děkovat tomu oddanému kapitánovi. Tenhle záhadný cizinec dokázal to, co se zatím nikomu nepovedlo. Ale kdo by si pomyslel, že se bráška zamiluje do člověka, o kterém skoro nic neví a jehož tvář je velkou hádankou, pousmál se Deiros a s úsměvem vstoupil do svých komnat, kde tušil Samuela. Úsměv mu ale z tváře okamžitě zmizel, když spatřil svého bratra. Samuel seděl schoulený v koutě a zíral do prázdna.


Tak to je průser! Podotkl v duchu Deiros.

Soustředil se na to, aby se uklidnil a vyslal za Alexejem zprávu s tím, aby za ním okamžitě přišel. A nebyl by to Alexej, aby nesplnil to, o co ho jeho pán požádal.


"Pane, volal ste mě?" ozval se za Deirosem Alexej. A král, i když ho čekal, mírně nadskočil. Okamžitě se ale na svého pobočníka otočil a přiložil mu prst na ústa, aby mu naznačil, že má být potichu.


Alexej se pod tímto dotykem zachvěl a jen se modlil, aby si toho jeho výsost nevšimla. Byla to pro něj hotová muka nedat nic najevo. A to co přišlo potom…


Král se najednou a zcela nečekaně k němu naklonil a jal se mu cosi šeptat do ucha.


To mi snad dělá naschvál, pomysle si Alexej a jen na sucho polkl.


"Budu potřebovat tvoji pomoc, Lexi," šeptal král, "za chvíli Ti do opatrování svěřím svého bratra a budu chtít, aby ses od něj nehnul ani na krok do té doby, než Ti řeknu, ano?"


"Jistě, jak si přejete, můj pane!" odvětí Alexej.


Deiros jen kývne a potichu se začne přibližovat k té hromádce neštěstí, svému bratrovi.


Samuel nebyl schopný nic a nikoho vnímat. V jeho těle teď bojoval rozum se srdcem. Rozum mu radil na vše spojené s Nathanielem zapomenout, ale srdce bylo opačného názoru:,,To chceš všeho nechat a od všeho jen tak zbaběle utéct?" dožadovalo se Samuelovy pozornosti. Ale princ už nestihl odpovědět, poněvadž se k němu ze zadu přiblížil jeho starší bratr a lehkým dotykem ruky ho poslal do říše snů.


"Tak Lexi," pravil král, když se mu Samuel sesunul do náruče, " tak teď to nechávám na tobě, ju?"


"Samozřejmě, pane. Můžete se na mě spolehnout." Odpoví pohotově Alexej a převezme prince z Deirosových rukou. Opět se musí opanovat, když se jejich ruce náhodně střetnou. Jím projede elektrický proud vzrušení, ale co cítí jeho pán? Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst a Alexej si musel přiznat, že city, které chová k samotnému králi Alastrie jsou nejen nevhodné, ale bohužel i zcela jednostranné.


Alexej si smutně povzdechl a aby dal vale pochmurným myšlenkám, začal se starat o Samuela.


Vaše Výsost to také nemá jednoduché, pomyslel si Alexej. Docela by mě zajímalo, jak pochodí král s kapitánem…




Najít kapitána nebylo pro Jeho Výsost tak obtížné, jak si myslel. Stačilo jen jít po kapkách stříbrné krve, které po Nathanielovi zůstávaly na zemi.


Samotného kapitána našel Deiros, jak se opírá zády o nepoužívaný vojenský sklad. Rychle a mělce dýchal a nevypadal vůbec dobře. Když viděl samotného vládce Alastrie, tak se chtěl, jako správný voják, postavit do pozoru, ale zůstalo jen u přání. Už jen stání bylo nad Nathanielovy síly a tak se sesunul k zemi.


"Ale co to?" podivil se naoko Deiros a sehnul se ke kapitánovi.


"To nic není, můj pane, já jen…" dál se Nathaniel nedostal, protože se rozkašlal a Deiros viděl, jak mu z koutku úst vytéká stříbrný pramínek.


Ajaj! Tohle vypadá vážně, ale odkud…když v tom si toho všimnul. Po celém kapitánově pravém boku se mu rozpíjela stříbrná skvrna. Nathaniel si všiml králova zkoumavého pohledu a snažil se situaci vysvětlit: "Pane, já… víte, to…," začal zmateně kapitán. Při svém vysvětlování neustále pokašlával a sípavě dýchal.


"Dost!" pronesl rázně Deiros, "všechno jsem viděl a slyšel, tudíž není potřeba dalšího vysvětlování."


Na Nathanielově tváři se vystřídala bohatá škála emocí - od překvapení přes smutek až po smutný úsměv, který mu na tváři zůstal.


"Víte, pane," ozval se po chvíli kapitán, "člověk si někdy přeje přehlušit srdce pádnými argumenty rozumu, což ale zde bylo nad mé síly, ale," pokračoval Nathaniel, když viděl, že se král nadechuje k nějaké poznámce, "k Vašemu bratrovi se už ani nepřiblížím, uvědomuji si v jakém je nebezpečí a tak…"


"Tak nebezpečí, jo?" skočil kapitánovi do řeči zlobně král. V duchu se však modlil, aby Rafael přišel včas, protože viděl, že Natahniel to už dlouho nevydrží.


"Vy se tedy bojíte o svůj krk a tak hodláte zmizet?" zavrčí Deiros a doufá, že v rezignovaném kapitánovi vyvolá odezvu. A nemýlil se.


"Prosím?" ozval se zraněný Nathaniel a v očích mu nebezpečně blýsklo.


"Já se nebojím o svůj život. Pro Jeho Výsost Samuela bych obětoval všechno. Je pro mě vším. Vždyť já ho mi…" kapitán se okamžitě zarazil a chytil se za pusu.


"Tedy, chtěl se říct, že…" Nathaniel se snažil situaci ještě zachránit, ale to už se Deiros usmíval jak sluníčko.


"No, tak konečně to z Vás vypadlo," pochvaloval si král, a aby té absurdní situaci dodal korunu, tak hmátl po kapitánově masce a než stihl zmatený Nathaniel jakkoliv zareagovat, tak mu ji strhl z obličeje.


"Hmm, tak to je mi ale překvapení," podotkl s úsměvem Deiros, "čekal jsem spoustu možností, ale tohle tedy ne."


Kapitán chtěl něco podotknout, ale král ho zarazil a s povděkem přijal příchod mistra lékaře.


"Rafaeli, mohu Vás požádat…" začal Deiros.


"Ale jistě," odpověděl ihned Rafael a jal se věnovat Nathanielovi.


"A co se týče Vás, kapitáne, nemusíte se bát. Nikomu nic neřeknu. Musím říct, že už od začátku jsem veděl, že nejste jen tak obyčejný kapitán. Ale teď dost řečí. Vaše zranění jsou vážná a ještě jste k tomu ztratil hodně krve, takže bude třeba, abyste zůstal nějaký ten čas v klidu."


"A co se týká mého bratra, tak už jsem vše zařídil," vloží se do toho ještě král.


A tak Nathanielovi nezbylo nic jiného, než kapitulovat, zavřít oči a nechat se unášet blahodárným spánkem…


Komentáže z Blogu.cz:
1 Anlee Anlee | 26. července 2009 v 8:57 | Reagovat
krása.na tenhle díl jsem čekala 3 týdny,ale stál za to.
2 Amami Amami | Web | 26. července 2009 v 20:48 | Reagovat
a kedy pridas tie zvysne kapitoly?? ja sa juz newem odckat...
3 ebika ebika | E-mail | Web | 27. července 2009 v 16:40 | Reagovat
No to je nádhera:-D
4 Kat Kat | 27. července 2009 v 22:39 | Reagovat
Jako pověstá třešnička na dortu. Malý plyšáček na zahřátí. Skvost který se blyští na hrudi dámy. Prostě se ti to povedelo a já jdu na další kapitolu.
Hm co asi král viděl pod maskou???
5 Maya-san Maya-san | 31. července 2009 v 10:20 | Reagovat
Juuu ^^ . Beztak je Nathaniel nějakej pán jiné země nebo tak něco XD Bežím na další kapču ;). Skvělá práce borec :D
6 Akyra Akyra | Web | 31. července 2009 v 20:36 | Reagovat
jej měl bys nás přestat napínat tak já jdu dál nebo se zbláznim:-D
7 Martas Martas | E-mail | Web | 25. června 2012 v 17:26 | Reagovat
Tady se mi líbí... ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat