Zdravím!
Dnes netradičně Vám přináším další kapitolku už odpoledne, tak doufám, že to oceníte .
Jelikož
už dlouho nevyšel Andělský doktor, tak jsem se rozhodl připsat další
pokráčko. Doufám, že ti, co se jim cykls líbí, to ocení a ti, kteří
čekají na Bleach, budou trpěliví. Nebojte další dílek už se rýsuje .
V
téhle kapitole nazvané Šerý hvozd, se dozvíte, jak se choval Rafael po
tom, co zjistil, že je na všechno sám. Jak bude reagovat? Bude bojovat
nebo rezignuje? A co útočníci? A hlavně Šerý hvozd. Co je to setsakra
jenom s tím lesem? Každé malé dítě ví, že se této části království má
vyhnout obloukem, ale Rafael už není dítě. Uvěří povídačkám o mrtvých,
kteří se potloukají mezi stromy? Co si vybere- náruč úchyláka nebo temný
les? Čtěte a dozvíte se víc!
Po tom co odezněl zvuk střelby, Rafael
rezignoval. Už mu bylo všechno jedno. Už mu nezáleželo na tom, co bylo,
či na tom, co by snad mohlo být. Co bude mít z toho, když se bude
bránit?
Jemu to nic nepřinese a ten
úchylák si to bude ještě víc užívat. A tak se rozhodl, že to nechá na
osudu. Ale to že se takto rozhodl rozum neznamenalo, že se podle toho
bude řídit tělo. I přes své pevné rozhodnutí se Rafaelovi chtělo zvracet
a třásl se odporem, ale to, co ho donutilo jednat, nebyly nenechavé
prsty, ale něco zcela jiného.
"Ale, copak to tu máme?" zeptal se věznitel a pohladil medailonek, který měl Rafael na krku.
"Líbí se mi," a s těmito slovy se začal sápat po dárku od Tobiase.
V
tom se v lékaři něco zlomilo a on zareagoval tak, že nakopl cizince do
toho nejcitlivějšího místa. A poté s velkým uspokojením sledoval, jak
násilník zbledl a bolestí se zkroutil.
Rafael si bohužel své vítězství dlouho nevychutnal. Cizinec ho i přes velkou bolest, jakou jistě musel cítit, odmítal pustit.
Do tohoto okamžiku byl ještě jakž takž milý, ale teď se to změnilo. Šílený lesk, který se mu odrážel v očích, nesliboval nic příjemného.
"Tak
bránit se ti zachtělo?" zasyčel neznámý a zaťal prsty do Rafaelových
zápěstí, druhou rukou se napřáhl a vrazil lékaři takovou ránu, že ten si
prokousl ret.
Rafael jen ale hrdě pohodil hlavou a zpříma se mu podíval do očí.
Když už mám umřít, pomyslel si, tak ať je to s velkou parádou.
Avšak smrtelná rána, kterou Rafael očekával, nepřišla.
V ten moment, když se útočník napřahoval, ho k zemi složil jediný výstřel.
Rafael ignoroval tepající bolest v hlavě a vzhlédl.
"Tobiasi?" zeptal se nevěřícně.
Tohle přece není možný! Je to jen přelud. Iluze. Sen, který nemůže být skutečností! Pak si ale uvědomí, že už mu ruce nikdo nesvírá a věznitel leží na zemi v kaluži krve.
"Rafaeli?" sehne se k němu Tobias, "ste v pořádku?" zeptá se a pečlivě si ho prohlíží.
Jestli mu ten hajzl něco udělal, tak ať je rád, že jeho smrt byla tak rychlá.
"Poručíku,
jak to, že Vy…?" ptal se popletený lékař. Ještě pořád nemohl uvěřit, že
před ním stojí člověk, o kterém si myslel, že už ho nikdy neuvidí.
"Myslím,
že tohle necháme na jindy, ano? Tohle není zrovna ideální místo na
konverzaci." s těmito slovy se rozhlédl kolem sebe a snažil si všimnout
sebemenšího detailu, který by signalizoval případné nebezpečí.
"Tak popojedem, ne?" a ani nečeká na odpověď a vyrazí směrem k Šerému hvozdu.
"Cože?" diví se lékař, " to jdeme do toho lesa?"
"No,
původně jsem měl v plánu Vás vzít někam k moři, ale v královské
kanceláři to nějak popletli, a tak jsme dostali zájezd do Šerého
hvozdu," odpoví sarkasticky Tobias, a aby postup k lesu urychlil, tak
popadl lékaře za ruku a vyrazili.
I
když byl Rafael ještě zaskočený nenadálým vzkříšením svého pobočníka, a
poté taktickým stažením do lesa, tak mu ruka, která ho jemně ale
důrazně svírala, dodávala odvahy.
A to nejen odvahu, pomyslel si Rafael. Ten pocit byl velmi příjemný a lékař by ho nevyměnil za všechny poklady světa.
Tobias
mezitím přemýšlel, co dál. Útok sice očekával, ale že u toho zařve celý
oddíl průzkumníků, tak s tím nepočítal. Jemu samotnému se podařilo
přežít jen tak tak.
Sakra,
zanadával v duchu poručík a nenápadně si sáhl na pravý bok. Neslyšně
zasykl a znovu si začal v duchu nadávat, když se mu na ruce objevila
krvavá skvrna.
Teď ale není čas se tímhle zabývat, uzavřel situaci Tobias, když vkročili do lesa.
"A
jsme tady," zašeptal poručík a pohlédl na Rafaela. "Jistě ste slyšel
spoustu báchorek a povídaček, ale věřte mi. Mrtvých se bát nemusíme, to
spíš živí nám můžou dost zavařit."
"A co tady budeme dělat?" zeptal se šeptem lékař a nenápadně se přitisknul ke svému pobočníkovi.
Tobias
na tuto skutečnost zareagoval pozdvižením obočí, ale přešel to mlčením a
odpověděl: "Řekněme, že se tu trochu vyznám, a tak vím, kam se na
chvíli zašít…" víc ale poručík říct nestihl. Přemohla ho bodavá bolest v
boku a on se sesunul do pokleku a rukou si instinktivně stiskl zranění.
"Do háje," procedil skrz zuby. Potom si radši skousl ret, aby nezačal sprostě nadávat.
"Co
je Vám?" zeptal se se starostí v hlase Rafael a sehnul se ke
zkroucenému Tobiasovi. Ihned zaregistroval krev, která mu prosakovala
přes kabát a stékala po přiložené ruce.
"To ste mi to nemohl říct dřív?" rozčiloval se lékař.
"Tady ne," zavrčel poručík, " musíme se dostat do úkrytu."
"Ale…" chtěl se hádat Rafael, ale byl umlčen mávnutím ruky.
"Ne
tady a ne teď," utnul počínající revoltu hned v zárodku Tobias. "Jsem
Vaším ochráncem. Mám se starat o Vaše bezpečí. To je moje priorita a má
práce." Když tato slova poručík vypustil z ůst, moc dobře věděl, že to
teď už pro něj starost o Rafaela není jen prací. Je to něco víc, ale to
mu nemohl a nechtěl říct. Rána z minulosti se sice už zahojila, ale
jizva po ní zůstane napořád.
Bude to tak nejlepší, pro nás pro oba, nalhával si v duchu Tobias a zahalil se opět do pláště profesionality a nepřístupnosti.
Když to Rafael viděl, měl chuť mlátit hlavou do stromu.
Co
to setsakra má jenom znamenat? Když už jsem si říkal, že by s ním šlo v
celku slušně vycházet, tak on udělá tohle! Ale to ne! To mě teda moc
dobře nezná! Já se tak lehce nevzdám! pomyslel si lékař bojovně.
"Pokud
se nemýlím," poznamenal mezitím Tobias a vrhl postranní pohled na
Rafaela, "a já se nemýlím, tak," dodal, "za tím kopcem by měla být
chata."
"Chata? A co tady proboha dělá? V tomhle Bohem zapomenutém kraji."
"Tohle není tak strašné místo." ohradil se poručík a začal šplhat do kopce.
I
když to byl celkem strmý svah a musel dát zabrat i zdravému člověku,
natož pak Tobiasovi, tak to poručíka neodradilo od toho, aby přerušil
svoji obhajobu tohohle ďábelského místa.
"Abyste
věděl, tak každé místo Šerého hvozdu má svoje jméno. A to přece
znamená. Že si někdo musel dát tu práci a pojmenovat je. Třeba tenhle
kopec," pokračoval poručík, " se jmenuje U Tří duší."
Hmm, to je úžasný, pomyslel si sarkasticky Rafael, to si znamená, že každý, kdo tenhle kopec zdolá, nahoře vypustí duši.
Své
komentáře si ale nechal pro sebe a spíš ostřížím zrakem pozoroval rudé
krůpěje, které stékaly po Tobiasových rukou a vsakovaly se do země.
Už už chtěl zaprotestovat, že ho alespoň narychlo obváže. Když stanuli před cílem své cesty..
"Opravdu je tady chata," divil se Rafael.
"Aby taky ne, když jsem ji tady postavil," odpověděl Tobias a vešel dovnitř.
"Cože?" To těm překvapením nikdy nebude konec?
"Ale ano. Společně s Nathanielem."
Rafael se už nadechoval k další otázce, když v tom si všimnul, jak Tobias přerývaně dýchá a celý je zborcený potem.
"Tak když už jsme tady, tak se na Vás podívám."
Tobias jen přikývl, pak ale ještě než omdlel, tak Rafaela varoval: Nechoďte ven, dokud se neproberu. Vše potřebné naleznete v mém vaku a zde. Les by Vám teď sice neměl ublížit, ale kdo ví…"
"Jak by mi les mohl ublížit?"
"Mnoha způsoby," zašeptal Tobias, "ale teď by to mělo být v pořádku. Dostal krev, tak…"
"Co? Krev!" vyhrkl lékař, ale to už ho jeho pobočník neslyšel. Sesunul se vyčerpaně na postel a upadl do bezvědomí.
Tak proto si nechtěl nechat ošetřit ta zranění,
pomyslel si Rafael a dal se do práce, ale ještě předtím zavřel dveře na
závoru a zavřel okenice a stačil si všimnout, že i když je poledne je
venku tma jako o půlnoci…
Ale nemýlil se přece jenom Tobias? Opravdu hrozí nebezpečí jen od živých? Nespí mrtvý přece jenom lehčím spánkem…?
Komentáře z Blogu.cz:
Strašně moc tě prosím klikni sem http://Bajjulka.mondozoo.com nic to nestojí tak pls udělej dobrej skutek budu ti moc vděčná xD
janetkaa |
Jestli máš rád/a MJ tak se koukni na můj blogísek a zanech koment, díky papa
Umíš napsat HARD yaoi na pár kakaxiru? nemůžu najít nikoho kdo píše povídky tak se tě ptám ;)
ahojky...nechceš se zúčastit SONBu a získat návštěvnost min. 101 lidí? Pak klikni na web
ps - ten syslík je mrtě! Kdes ho splašila?
ps - ten syslík je mrtě! Kdes ho splašila?
Pěkný, pěkný..
Moc jsem si tobiase oblíbila.. Už aby tu bylo pokračování..
Moc jsem si tobiase oblíbila.. Už aby tu bylo pokračování..
Tak to se dalo od našeho poručíka čekat, že se nenechá jen tak zabít, on má tuhý kořínek XD
Máš tu až moooc návykový povídky a to se mi líbí...
Máš tu až moooc návykový povídky a to se mi líbí...
Moc pěkný a zajímavý díl. Jsem zvědavý, co se to vlastně děje.
jéééé! děkuju za pokračování!Tihle dva jsou perfektní dvojka.A navíc Les zní tděsivě,jsem moc zvědavá,jaké překvapení se dozvíme
Wauuu to bylo nádhernééééééééééééééééé rychle pokračování moc se těším:)
S Bleachem se vycpi, že to tak řeknu, tohkle
je můj jasný favorit. Tohle je šálek pravé kávy pro moji duší. Ne
tamto, sorry, ale neoblibila jsem si to anime.
Libilo se a teď přichází velká pečovací scéna. Scény které milují 95%ženských. Ehm no prostě s emi to moc líbilo a kdyby to vydávalo s ekaždý týdfen bylo by to ještě lepší.
Prostě jsem si tvé postavy zamilovala, no což člověk může ujíždět na ledačems..
Libilo se a teď přichází velká pečovací scéna. Scény které milují 95%ženských. Ehm no prostě s emi to moc líbilo a kdyby to vydávalo s ekaždý týdfen bylo by to ještě lepší.
Prostě jsem si tvé postavy zamilovala, no což člověk může ujíždět na ledačems..
konečně jsem se dostala k blogaření..a vidím že nemám čeho litovat..jen tak dál :))
Krása... asi se přidám ke Kat - taky Bleache
moc nemusím, i když napsaný to máš hezky (ano, četla jsem to O.o)... Já
hold raději ty originálky. Ale čtenářů je hodně a spousta jich má tohle
anime rádo...
Nějak jsem odbočila, takže k věci... Krása... taky jsem si Tobiase oblíbila a jsem zvědavá, jak to bude dál...
Nějak jsem odbočila, takže k věci... Krása... taky jsem si Tobiase oblíbila a jsem zvědavá, jak to bude dál...
aaaaaaaaaaaaa toe uzasny pokracko pokracko pokracko 
Moc krásné. Napiš prosím i pokračování, byla by škoda to nedokončit :)
Vrr, jak to, že tu není žádné pokračování? Máš opravdu pěkné příběhy, tak doufám, že tenhle taky někdy dokončíš. =)
Žádné komentáře:
Okomentovat