pátek 13. června 2014

IV. díl

Zdravím!

Jsem poněkud nas*aný. Nemůžete za to vy, vám jsem vděčný za vaše komentáře, ale můj bratr! Křičící Abyste rozumněli, jelikož jsem byl stále uživatel operačního systému Windows XP, tak jsem byl donucen okolnostmi přejít na nový operační systém. Vše se povedlo a já se vrhnul do instalace programů a hle. Word mi nešel a poslední, kdo s ním něco kutil byl můj bratr! Ještě teď to vydýchávám! Nejen, že mám ve wordu svoji diplomku a jiné zábavy do školy, tak samozřejmě i rozepsané povídky! Křičící No, tak trochu jsem si vypomohl a převedl alespoň povídky do textového editoru (sice musím upravit diakritiku, ale je to lepší než nic Plačící) Takže zase musím sáhnout do úspor a zaplatit si programové vybavení!

Uff, tak jsem si trochu zanadával Nerozhodný a teď k tomu, co zajímá vás.

Shrnutí: "Tvůj seržant prostě jen dbá na váš pracovní vztah," prohlásí Val a odloží hrnek s čajem. "Ve své práci jste dobří, ne? Tak co ti na stávající situaci tak vadí?"



Lewis naštvane pochoduje po kuchyni. Současná situace se mu vůbec nelíbí. Nelíbí se mu, že plány a pečlive vypiplané situace berou za své a hroutí se jako domečky z karet.

"Ještě chvíli a budeš moct jít na olympiádu," ozve se od kuchyňského stolu Val a zatímco fouká do horkého čaje, aby si jej ochladila.

"To spím?" zeptá se zmateně Robie, kterému se zjevivší Val vzala vítr z plachet jeho nakvašenosti.

"Ano, ale nevalně," hodí Val nesouhlasným pohledem po Robertovi, který se konečně usadil naproti ní, ale svoji nespokojenost teď dával najevo bubnováním prstů o desku stolu.

"Víš, ten kluk mě vážne štve!" spustí naštvaně Robert a rozhodí frustrovaně rukama. "Myslím tím Jamese... Hathawaye, ale vždyť ty vlastně víš, o koho jde," uvědomí si v půlce své snahy o vysvětlení Robert a pokračuje. "Vždyť ty vlastne víš všechno, co vím já." Val to nijak nekomentuje, jen usrkne čaj. "Na to jakej je to chytrák, má strašně dlouhý vedení! Když mu řeknu, že mám dva lístky na Wagnera, tak mi řekne, ať vezmu sebou Lauru, i když moc dobře vím, že má Wagnera rád. Včera jsem nadhodil, že když bylo tak hezky a my strávili celý den v kanceláři, že by bylo příjemné si protáhnout nohy. A víš, co mi na to řek?" vypálí Robert na ženu sedící naproti. "Prý běžte, pane, já to papírování dodělám. A vypoklonkoval mě z kanceláře!"

"A tebe od někud dostat je docela umění," nebere si servítky Val, ale Robert ji moc neposlouchá a pokračuje v rozhořčeném stěžování.

"A dneska? Byli jsme v hospodě a probírali jsme nejdříve případ a potom jsem se snažil sesmolit tu řeč pro novináře o policejní práci a spolupráci s veřejností. Zrovna ale beěel v televizi zápas, tak jsem si dal menší pauzu. Když utkání skončilo, tak jsem zjistil, že už mám tu pitomou řeč napsanou!"

"To je dobře, že se o tebe tvůj seržant tak stará, ne?"

Tuhle reakci už Robert slyšel. "Ale nenechá mě, abych se staral zase já o něj! Tu hospodu vybral on, i když moc dobře vím, že ho sportovní utkání nebaví. To přeci není normální! Když vybírám místo, tak takové, které se líbí mně, ne? Měl si vybrat nějaké místo, kde se scházeli autoři, jejichž jména neumím ani vyslovit, natož abych od nich něco četl."

"Tvůj seržant prostě jen dbá na váš pracovní vztah," prohlásí Val a odloží hrnek s čajem. "Ve své práci jste dobří, ne? Tak co ti na stávající situaci tak vadí?"

Robert okamžite otevře pusu, aby vysypal vše, co mu vadí, ale z úst mu nevyjde ani hláska. Zmateně se podívá na Val, která se na nej shovívavě usměje. "Až dokážeš odpovědět na tuhle otázku, budeš pak už vědět co dělat dál." Odsune židli a lehce vstane. "A už vstávej a jdi si lehnout do postele, nebo se ráno nezvedneš a tvůj seržant bude mít o starost víc." S těmito slovy se rozloučila.

A Robert se probudil. Zatímco se protahoval, tak mu v hlavě rotovala jedna jediná otázka, proč mu vlastně vadí, že s ním nechce seržant trávit i svůj volný čas?

Rozhlédl se po místnosti - ano, zase usnul v kuchyni u stolu - a přišla mu strašně prázdná. Celý jeho byt byl prázdný. Bylo to tak už od doby jeho návratu z Britských Panenských ostrovů, ale pak proc...? Cestou do ložnice inspektor urychleně procházel celou tu dobu od svého příjezdu do Oxfordu až do teď. Co všechno prožil a taky koho všeho potkal. A pak mu padl pohled na pohovku a televizní stolek. Viděl, jak vždycky James složil tu svoji vytáhlou postavu na pohovku a s nataženýma nohama a s pivem v ruce komentoval inspektorův vkus na hudbu, prožitý den nebo objednané jídlo.

Robert si sedl na postel, ale spát se mu nechtělo, ne teď, když mu před očima běžely vzpomínky na to, jak se James lopotil s počítacem zavražděného a jeho nadšení, když rozluštil heslo, jak dokázal usadit nejednoho nafoukaného oxfordského blba nebo jen na spokojené a sdílené ticho, když si šli sednout po práci na pivo.

To díky Jamesovi tenhle byt a co byt, ale celý Robertuv život nebyl prázdný. A to všechno je pryč. A je to jen jeho chyba. Chtěl mít ryze pracovní vztah, tak ho má mít. Vše se ale dá změnit, Roberta jen mátlo to, že když započal bořit tu zeď, kterou mezi nimi vystavěl, narazil na jinou zeď, tu kterou vystavěl jeho seržant a ta byla zatím nedobytná.

Robert si lehl na záda, složil ruce za hlavu a položil si jednoduchou otázku - Proč? Co seržant za touto zdí tak chrání?

Komentáře z Blogu.cz:
1 KATKA KATKA | 29. března 2014 v 16:44 | Reagovat
taky mám někdy pocit že jde všechno do kopru :-D a většinou se toho nasbírá  víc protože jeden průšvih nikdy nestačí a to jsem tě asi moc neuklidnila mě na povzbuzení stačí povídky a ty tvoje jsou skvělé takže seržant se stará  , kdyby byla soutěž možná by vyhrál i matku roku ale náš inspektor by chtěl asi něco víc :-D :-D
2 Lex-san Lex-san | Web | 29. března 2014 v 19:26 | Reagovat
[1]: No já zatím řeším jen ten word, bohužel musím sáhnout po nejnovější verzi, kterou vůbec nemám osahanou, takže se zase nad tím budu vztekat, že to nejde :-? .
Ale k povídce... díky za komentář. Inspektor dostal to, co si tak přál a až teď mu jaksi dochází, že chce chce něco jiného... něco víc :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat