Zdravím!
Jsem poněkud nas*aný. Nemůžete za to vy, vám jsem vděčný za vaše komentáře, ale můj bratr! Abyste rozumněli, jelikož jsem byl stále uživatel operačního systému Windows XP, tak jsem byl donucen okolnostmi přejít na nový
operační systém. Vše se povedlo a já se vrhnul do instalace programů a
hle. Word mi nešel a poslední, kdo s ním něco kutil byl můj bratr! Ještě
teď to vydýchávám! Nejen, že mám ve wordu svoji diplomku a jiné zábavy
do školy, tak samozřejmě i rozepsané povídky!
No, tak trochu jsem si vypomohl a převedl alespoň povídky do textového
editoru (sice musím upravit diakritiku, ale je to lepší než nic ) Takže zase musím sáhnout do úspor a zaplatit si programové vybavení!
Uff, tak jsem si trochu zanadával a teď k tomu, co zajímá vás.
Shrnutí:
"Tvůj seržant prostě jen dbá na váš pracovní vztah," prohlásí Val a
odloží hrnek s čajem. "Ve své práci jste dobří, ne? Tak co ti na
stávající situaci tak vadí?"
Lewis
naštvane pochoduje po kuchyni. Současná situace se mu vůbec nelíbí.
Nelíbí se mu, že plány a pečlive vypiplané situace berou za své a hroutí
se jako domečky z karet.
"Ještě chvíli a budeš
moct jít na olympiádu," ozve se od kuchyňského stolu Val a zatímco
fouká do horkého čaje, aby si jej ochladila.
"To spím?" zeptá se zmateně Robie, kterému se zjevivší Val vzala vítr z plachet jeho nakvašenosti.
"Ano,
ale nevalně," hodí Val nesouhlasným pohledem po Robertovi, který se
konečně usadil naproti ní, ale svoji nespokojenost teď dával najevo
bubnováním prstů o desku stolu.
"Víš, ten kluk
mě vážne štve!" spustí naštvaně Robert a rozhodí frustrovaně rukama.
"Myslím tím Jamese... Hathawaye, ale vždyť ty vlastně víš, o koho jde,"
uvědomí si v půlce své snahy o vysvětlení Robert a pokračuje. "Vždyť ty
vlastne víš všechno, co vím já." Val to nijak nekomentuje, jen usrkne
čaj. "Na to jakej je to chytrák, má strašně dlouhý vedení! Když mu
řeknu, že mám dva lístky na Wagnera, tak mi řekne, ať vezmu sebou Lauru,
i když moc dobře vím, že má Wagnera rád. Včera jsem nadhodil, že když
bylo tak hezky a my strávili celý den v kanceláři, že by bylo příjemné
si protáhnout nohy. A víš, co mi na to řek?" vypálí Robert na ženu
sedící naproti. "Prý běžte, pane, já to papírování dodělám. A
vypoklonkoval mě z kanceláře!"
"A tebe od někud
dostat je docela umění," nebere si servítky Val, ale Robert ji moc
neposlouchá a pokračuje v rozhořčeném stěžování.
"A
dneska? Byli jsme v hospodě a probírali jsme nejdříve případ a potom
jsem se snažil sesmolit tu řeč pro novináře o policejní práci a
spolupráci s veřejností. Zrovna ale beěel v televizi zápas, tak jsem si
dal menší pauzu. Když utkání skončilo, tak jsem zjistil, že už mám tu
pitomou řeč napsanou!"
"To je dobře, že se o tebe tvůj seržant tak stará, ne?"
Tuhle
reakci už Robert slyšel. "Ale nenechá mě, abych se staral zase já o
něj! Tu hospodu vybral on, i když moc dobře vím, že ho sportovní utkání
nebaví. To přeci není normální! Když vybírám místo,
tak takové, které se líbí mně, ne? Měl si vybrat nějaké místo, kde se
scházeli autoři, jejichž jména neumím ani vyslovit, natož abych od nich
něco četl."
"Tvůj seržant prostě jen dbá na váš
pracovní vztah," prohlásí Val a odloží hrnek s čajem. "Ve své práci
jste dobří, ne? Tak co ti na stávající situaci tak vadí?"
Robert
okamžite otevře pusu, aby vysypal vše, co mu vadí, ale z úst mu nevyjde
ani hláska. Zmateně se podívá na Val, která se na nej shovívavě usměje.
"Až dokážeš odpovědět na tuhle otázku, budeš pak už vědět co dělat
dál." Odsune židli a lehce vstane. "A už vstávej a jdi si lehnout do
postele, nebo se ráno nezvedneš a tvůj seržant bude mít o starost víc." S
těmito slovy se rozloučila.
A Robert se probudil. Zatímco se protahoval, tak mu v hlavě rotovala jedna jediná otázka, proč mu vlastně vadí, že s ním nechce seržant trávit i svůj volný čas?
Rozhlédl
se po místnosti - ano, zase usnul v kuchyni u stolu - a přišla mu
strašně prázdná. Celý jeho byt byl prázdný. Bylo to tak už od doby jeho
návratu z Britských Panenských ostrovů, ale pak proc...? Cestou do
ložnice inspektor urychleně procházel celou tu dobu od svého příjezdu do
Oxfordu až do teď. Co všechno prožil a taky koho všeho potkal. A pak mu
padl pohled na pohovku a televizní stolek. Viděl, jak vždycky James
složil tu svoji vytáhlou postavu na pohovku a s nataženýma nohama a s
pivem v ruce komentoval inspektorův vkus na hudbu, prožitý den nebo
objednané jídlo.
Robert si sedl na postel, ale
spát se mu nechtělo, ne teď, když mu před očima běžely vzpomínky na to,
jak se James lopotil s počítacem zavražděného a jeho nadšení, když
rozluštil heslo, jak dokázal usadit nejednoho nafoukaného oxfordského
blba nebo jen na spokojené a sdílené ticho, když si šli sednout po práci
na pivo.
To díky Jamesovi tenhle byt a co byt,
ale celý Robertuv život nebyl prázdný. A to všechno je pryč. A je to
jen jeho chyba. Chtěl mít ryze pracovní vztah, tak ho má mít. Vše se ale
dá změnit, Roberta jen mátlo to, že když započal bořit tu zeď, kterou
mezi nimi vystavěl, narazil na jinou zeď, tu kterou vystavěl jeho
seržant a ta byla zatím nedobytná.
Robert si lehl na záda, složil ruce za hlavu a položil si jednoduchou otázku - Proč? Co seržant za touto zdí tak chrání?
Komentáře z Blogu.cz:
taky mám někdy pocit že jde všechno do kopru
a většinou se toho nasbírá víc protože jeden průšvih nikdy nestačí a
to jsem tě asi moc neuklidnila mě na povzbuzení stačí povídky a ty tvoje
jsou skvělé takže seržant se stará , kdyby byla soutěž možná by vyhrál i matku roku ale náš inspektor by chtěl asi něco víc
[1]:
No já zatím řeším jen ten word, bohužel musím sáhnout po nejnovější
verzi, kterou vůbec nemám osahanou, takže se zase nad tím budu vztekat,
že to nejde .
Ale k povídce... díky za komentář. Inspektor dostal to, co si tak přál a až teď mu jaksi dochází, že chce chce něco jiného... něco víc
Ale k povídce... díky za komentář. Inspektor dostal to, co si tak přál a až teď mu jaksi dochází, že chce chce něco jiného... něco víc
Žádné komentáře:
Okomentovat