Sice se zpožděním, ale přece .
Tahle kapitola vznikla za
mého pobytu mimo domov. Pro mě je provoněná sluncem a hodinami v houpací
síti, pro vás bude, doufám, příjemným zpestřením dne.
Nedalo mi to, abych náš cyklus neobohatil o další dvě postavy. Snad si je oblíbíte tak jako já.
Tobias ráznými kroky dorazil do své malé kanceláře,a aby ze sebe dostal alespoň trochu té zuřivosti, tak třísknul s dveřmi tak, že málem vypadly z pantů. Přešel ke komodě a vytáhnul z ní čerstvě vypranou uniformu a jal se převlékat.
Když ze sebe sundával promočenou bavlněnou košili, tak už byl opět tím vyrovnaným, úřednicky vyhlížejícím poručíkem. Ještě si ani nestihl zapnout knoflíčky na košili, když mu do kanceláře vstoupil Simon. I když vstoupil nebylo to správné slovo. Spíše vletěl a bylo na něm vidět, že právě vstal.
"A mám tě!" vykřiknul Simon, když viděl Tobiase.
Poručík se musel zhluboka nadechnout, aby svému návštěvníkovi jednu neubalil a to nejen proto, že mu do kanceláře vpad jako Gestapo, ale i za tu pitomou formulaci věty.
"A?" optal se místo toho už uklidněný Tobias a urovnal si typickým gestem brýle.
"Taky si celou noc proflámoval a vrátil ses až teď ráno, že?" konstatoval Simon a zamával vztyčeným ukazováčkem Tobiasovi před nosem.
"Tak zaprvé," zavrčel poručík a odstrčil Simonův prst, "není ráno, ale tři odpoledne. A co se týče flámování, ta na to si expert ty, ne?"
"Díky za kompliment," odpoví Simon, zakření se, ale odbít se nenechá.
"No tak si neflámoval, ale s někým si strávil noc, podle toho jak vypadáš to musel být něco. Já to sice v jedný noci stihnu oboje - víno i zábavu, ale.." Simon se sám odmlčí, protože ho zarazí zuřivý pohled tmavě hnědých očí, které ani brýle nedokázaly skrýt.
"Nic takovýho," opáčí Tobias a konečně si dopne uniformu.
"Jen jsem se konečně setkal s tím doktorem."
"Cože?" zalapal po dechu Simon, "myslíš toho doktora - Rafaela?"
Poručík jen mírně pokýval hlavou, ale dál se zaobíral složkami, které se mu nakupily na stole.
"To není fér!" zvolá Simon a zalomí rukama. "Já se snažím už věčnost se k němu jakkoli dostat a nic. A ty si jednoduše přijdeš a slízneš smetanu!"
Simon se na něj přes brýle jen nechápavě podívá.
"No nejsem to ale najiva?" zeptá se s hraným úžasem v hlase, " a já si myslel, že tobě na tvaru a velikosti nesejde."
Simon se na svého kamaráda jen zašklebí.
"A nemám pravdu?" optá se poručík. "Co týden, to nová partnerka nebo partner."
"Jsem prostě žádanej, no."
"A nemyslíš, že ti něco uniká?" položí mu otázku Tobias.
"No, dobrej sex mi teda nechybí," tlemí se Simon, ale úsměv mu okamžitě zamrzne na rtech, když si všimne Tobiasova smutného úsměvu.
"Promiň. Zase sem plácnul nějakou pitominu. No… víš, já na něco hlubšího asi nemám buňky. Něco jako důvěra, láska a tak. To není pro mě."
"To si nemyslím. Časem pochopíš," konstatuje Tobias a opět si posune brýle.
"To říkáš mně? Největšímu děv- holkaři. Dokud mi to nedošlo do teď, tak nevím, nevím…" povzdechl si Simon a prohrábl své polodlouhé černé vlasy. Byl velmi oblíbený, a i přes svou pověst byl každý rád, že zrovna s ním, s takovým fešákem, si může užít. A on se samo sebou nebránil.
"No, když jsem tě ujistil, že jsem si s nikým neužíval, ale normálně jsem pracoval, tak co kdybys mi prozradil, co tě za mnou vlastně přivedlo?" optal se typicky úřednickým hlasem Tobias.
"Tohle divadýlko si nechej pro ostatní, jo?" A s těmito slovy přešel k poručíkovi a ukradl mu brýle. Potom se ještě natáhl a stáhl mu zvlasů i stuhu.
"Co?" zalapal po dechu překvapený Tobias.
"Když jsme tady jen my dva, tak je to zbytečný, ne?" zeptal se Simon a potom ještě poťouchle dodal, "když vypadá takhle, tak bych si dal i říct."
Tobias jen protočí panenky a uštědří Simonovi štulec do zad.
Simon na Tobiase nikdy nic nezkoušel. Na to, aby ho tahal do postele, si ho moc vážil. Znal tohohle mladíka, který se snažil tvářit jako největší suchar na světě, až moc dobře. Byl to jeden z jeho mála opravdových přátel. Kromě něj už měl jen Gabriela.
"Gabriel," vyhrknul najednou Simon.
Tobias se na chvíli přestal snažit získat zpět své uzmuté věci. "A co s ním má být?" optá se.
"Nemůžu ho najít. Nevíš, kde je?"
"Cože? Ty ,mistr stopař, nemůžeš najít někoho jako je Gabriel?"
Simon jen udělá ksiftík: "Já jen, jestli ti neříkal, co má v plánu."
"Ty se mu přece taky se vším nesvěřuješ, ne?"
"Ale to je něco jinýho," vzteká se Simon, "mluvíme přece o Gabrielovi. Nemůžeme ho přeci jen tak nechat, aby se tady potuloval sám!"
"A co když není sám?" nadhodí otázku Tobias a snaží se získat zpět své brýle i stuhu.
"Cože? A s kým by měl být?"
"Nó," zapřemýšlí se poručík.
"Ty něco víš!!" obviní ho Simon. "No tak, kde je?" dožaduje se odpovědi.
"Ehm… zdravím," ozve se ode dveří.
"Jé Gabrieli," zvolá Simon a hrne se ke svému příteli.
"Ahoj," pozdraví příchozího Tobias, zatímco Simona drží za šos, aby Gabriela neudusil v objetí.
"Stalo se něco?" zeptá se melodickým hlasem Gabriel.
Tobias jen zavrtí hlavou a v očích mu zasvítí čertovská světýlka.
"Ale jistě!" vyhrkne Simon a vytrhne se Tobiasovi.
"Kdepak si byl! Hledal jsem tě!" praví vyčítavě Simon těsně před překvapeným Gabrielem.
"Měl jsem schůzku," opáčil dotázaný a přijal od Tobiase nabízený šálek čaje.
"Cože?" zvolal znovu Simon.
Gabriel se na něj potom, co si usrkl čaje, nechápavě podíval. "To je to tak neobvyklé?" podivil se a upřel své zelené oči na Tobiase.
"Samozřejmě že ne," odpověděl Tobias a odhrnul si z obličeje pramínek měděných vlasů.
"Copak se stalo, že si změnil image, Tobiasi?" podivil se Gabriel.
"To ne já. Simon mně zabavil brýle a stuhu do vlasů."
"Takhle ti to ale sekne, nechceš…. No, jak vidím, tak ne, co?" dodá, když vidí, jak se jeho společník tváří.
"Á dost!" zavrčí Simon, když si ho jeho dva přátelé nevšímají.
"S kým si měl tu schůzku," vypálil na Gabriela jako by byl u výslechu.
"S Natashou," poslušně odpověděl Gabriel a zapletl si pramen zlatých vlasů zpět do účesu.
"To snad není možný!" zaúpí Simon. "Nejdřív Tobias s Rafaelem a teď i ty!"
"Copak, už si se konečně setkal s naším Panem Dokonalým?" optá se se zájmem Gabriel.
"Bohužel ano," zabručí neochotně Tobias a dovypráví vše svým dvěma posluchačům.
"Hmm, tak to jsem docela zvědav, co se bude dít dál," vysloví nahlas své přání Gabriel.
"To já ne," zamumlá Tobias, "pro mě je to jen práce a …"
"A tak si opět nasadil ten svůj úřednický postoj. Paragrafy a tak, co?" doplní Gabriel.
"To teď není důležitý," skočí mu do řeči opět Simon a ušetří tím Tobiasovi odpověď.
"Ty si měl schůzku s Natashou a co?"
"No a nic. Řekl jsem, že bohužel, že nemám zájem, protože mé srdce už patří někomu jinému," řekl Gabriel do ticha kanceláře.
Tobiasovi cukaly koutky, ale Simon jen nevěřícně koukal na tu osobu před sebou.
"No tak, Gabrieli, nenech se prosit. O koho jde?" lákal Simon ze svého přítele podrobnosti, poté co se vzpamatoval z počátečního šoku.
Gabriel jen dopil čaj a svými štíhlými prsty objal prázdný šálek: "Není potřeba to nijak rozvádět, ta dotyčná osoba o mě nejeví sebemenší zájem."
To bylo pro Simona nepochopitelné. Kdo by byl schopen odmítnout někoho jako je Gabriel? To, že měl stejné jméno jako archanděl, nebylo jen tak. Byl stejně tak nádherný a všichni z jednotky by ho chtěli do postele. Ale on si s nikým nic nezačal. Proto na něj Simon dával pozor, ale ani on nemohl popřít fakt, že jeho přítel je tak… tak sexy. Nejvíc ho ale dostávaly do kolen jeho štíhlé prsty.
V tom si Simon uvědomil, že přemýšlí o něčem, o čem by jako jeho přítel vůbec přemýšlet neměl…
"No… to mě mrzí," omluví se rozpačitě Simon.
Gabriel k němu pozvedne své krásné oči: "Asi to tak má být."
Zbytek už si nestačí říct, poněvadž k nim dorazí vzkaz, že se oni dva, Simon a Gabriel, mají hlásit u krále.
Oba dva se tedy s Tobiasem rozloučí a odejdou. Když poručík konečně osamí ve své kanceláři, tak si sedne a dopije chladnoucí čaj.
A dopr…,uvědomí si najednou Tobias. Prudce se zvedne od stolu a ignorujíc židli, která skončila na zemi, se rozběhne za svými dvěma přáteli.
"Simone! Simone!" křičel poručík a pádil chodbou. Prudce zahnul za roh a … a vrazil do Rafaela. Lékař k němu instinktivně vztáhl ruce, ale než si stihl udýchaného Tobiase z blízka prohlédnout, tak mu kořist s omluvou pláchla.
Tobias Simona s Gabrielem za chvílo dohnal.
"Koukej…mi…to…hned…vráti!" oddechoval poručík.
"A copak?" divil se Simon
Tobias po něm hodil vražedný pohled, a tak mistr stopař vzdal. Když se ale k němu natahoval, tak si všiml, že zrovna z vedlejší chodby vyšel Rafael, který se ale ihned zastavil a následně zacouval.
Hmm, takže špehovat se nám zachtělo? Pomyslel si Simon a v hlavě se mu okamžitě zrodil plán.
"To si to tu chvíli beze mě nemohl vydržet?" zavrněl Simon, když Tobiasovi vracel stuhu.
Poručík opět nahodil jeden ze svých pohledů a stahoval si vlasy.
"Kdyby ti bylo smutno, stačí jen říct," zašeptal mu do ucha Simon a jen viděl, jak doktor tuhne. Provokativně Tobiasovi posunul brýle a špičku nosu políbil. Než se poručík zmohl na nějaký protest, tak zasáhl Rafael.
"Mistře stopaři," ozval se lékař, který to už nemohl vydržet.
"Prosím?" ozval se Simon a aby ještě přitlačil na pilu, tak zmateného Tobiase objal kolem pasu.
"Pokud je mi známo, tak Vás očekává král. To ho necháte čekat?" zaskřípe zuby Rafael.
"A Vy," pokračuje naštvaně lékař, "jdete se mnou. Poblíž Šerého hvozdu byla napadena skupina poutníků. Byl na ně prý použit nějaký jed, tak se na to musíme podívat."
"Jak to tak vypadá, tak se budeme muset zase rozloučit, že?" ozval se rádoby smutně Simon.
"Tak se opatruj a to dnešní odpoledne si budeme muset někdy zopakovat," zašeptal Simon, mrknul na zaraženého Tobiase a pokračoval s Gabrielem za králem.
Rafael jen bezmocně zatínal pěsti. Nevěděl, co to do něj najednou vjelo, ale když viděl, jak je ten chladný poručík uvolněný v přítomnosti toho úchyláka, tak vypěnil. K němu se chová jako ledová královna a jím se nechá v klidu objímat. Nejradši by ho odtáhl z jeho dosahu a to co možná nejdál. A ještě jednou věcí se musel chtě nechtě zabývat. Když do něj Tobias před chvílí vrazil, tak to jak vypadal, i když to byl jen okamžik, mu nešlo z hlavy.
Zmatený a rozzlobený všemi těmi pocity jen zavrčel na Tobiase: "Tak už jsme se rozloučili, ne? Tak jdeme!"
A s popleteným Tobiasem v závěsu vyrazil.
"Bylo to nutné?" zeptal se melodickým hlasem Gabriel, když zašli za roh.
"Jistě! Tobias si zaslouží toho nejlepšího, tak ať se náš lékař snaží," odpověděl rázně Simon a kouzelně se na Gabriela usmál. To, že mu způsobil málem infarkt, ale netušil. Od teď už totiž nebylo v sázce jen jedno srdce.
Rozehrála se hra, kde nebyla jasně daná pravidla a ani vítěz s poraženým.
Komentáře z Blogu.cz:
Simon
asi nemá mozek, že mu nic nedošlo, jinak to není asi možný. Pokud budou
všechny nové postavy jako Simon s Gabrielem, tak je tam můžeš přidávat
neustále. Je krásný a těším se na další díl.
Amami |
"Hmm, tak to jsem docela zvědav, co se bude dít dál," ... tak to sa ku Giabrielovi pridávam aj ja...
Jééé to je čím dál tím napínavější honem pokráčko!!!
Pekne sa to teda rozbieha... Už sa teším na
pokračovanie =) Snáď ani niet čo dodať, jedine tak veľa šťastia pri
písaní ďalšieho dielu =)
Já už nevím, jak líp chválit.. Moc si čtení užívám...
Tak takové postavy mohu denně a pokud mořné k
snídani k obědu přesnídavce k vdečeři, k druhé večeři... snad jsem nic
nevynechala.
Jsou úžasní jak se špičkuji.A ta žárlivost. Musím se přiznat, už se těším jak budou spolu bojovat a no jo některým to těžko dochází. Vždy se moc těším na další dílek a s čím novým přijdeš.
Naše trojice se mi moc zamlouvá. jsou prostě rozkošní a děkuji za povídku na dobrou noc. Takové čtení to je to pravé ořechové...
Jsou úžasní jak se špičkuji.A ta žárlivost. Musím se přiznat, už se těším jak budou spolu bojovat a no jo některým to těžko dochází. Vždy se moc těším na další dílek a s čím novým přijdeš.
Naše trojice se mi moc zamlouvá. jsou prostě rozkošní a děkuji za povídku na dobrou noc. Takové čtení to je to pravé ořechové...
nádherný děj
Žádné komentáře:
Okomentovat