Zdravím!
Po dlouhé době jsem opět zde. Myslím, že nemá
smysl zde uvádět věci, které mě od psaní odvádějí. Každý z nás disponuje
jen omezeným časem. A někteří ani nejsou pány svého času...
Ale teď k povídce. Vrátíme se k okamžiku, kdy má Ezra namále. Jak se ze zapeklité situace dostane? A co potom?
Čtěte a dozvíte se více...
P.S. Je to kratší, ale snad alespoň něco potěší...
Jah
V
poslední chvíli chytnu toho hrdinu kolem pasu a smýknu jím za sebe.
Poté se postavím čelem k té vrčící potvoře a přivolám na pomoc sílu
měsíce. Každou mojí buňku v těle zaplaví stříbrná síla a po lesní mýtině
se rozlije měsíční záře. Takovéto síle ta bestie nemá šanci vzdorovat s
jasným pufnutím zmizí.
Je to pro mě
překvapení, protože jsem čekal něco okázalejšího než pouhé puf, ale na
druhou stranu vidina toho, jak se kousky tohoto tvora rozletí prostorem,
mě též moc nenadchla.
To co mě ale už vůbec
nebylo po chuti, bylo chování toho idiota. Zlostně se otočím na
postavičku, která by se měla za mými zády krčit strachy. Místo toho mě
to tintítko probodávalo zlostnými pohledy.
"Můžete mi vysvětlit, co to mělo znamenat?" oboří se na mě ten človíček
"Myslím,
že mi bereš slova z pusy. Nevím sice, co máš za spolky s ďáblem, ale
tohle už se tady nebude opakovat!" zamračím se na něj a pokračuju v
litanii.
"Je mi jedno jestli tě ten pes či cokoliv jiného bude chtít v budoucnu sežrat, ale ať to není na mých pozemcích!"
"Moc
mě těší váš zájem o mojí osobu, ale ten, kdo tady chybil jste vy!"
obviní mě to nedochůdče. "Neustále se tady oháníte tím, že je tohle
všechno vaše!" při tom rozhodí ruce a pokračuje. "Ale o nic z toho se
nestaráte. O školu, o svojí vlastní svatyni ani o bezpečnost celého
svého panství. Pokud by to bylo jinak, tak by se sem něco jako temný pes
nemohl vůbec dostat!"
Zatnu zuby. Tak tohle
vážně přehnal! "Ano, všechno tady je mé! O školu se nestarám, protože
jsem ji tady vůbec nechtěl. Ale jelikož se vy lidé, pořád jen někam
cpete, tak jsem musel udělat obchod
s ďáblem. Mohli jste si tady postavit školu, ale mě jste měli dát svatý
pokoj, ale to vy ne! Berete všechno, ale na oplátku nedáváte nic! A
svatyně! Ta je mi ukradená! Já jsem o ni nestál. To zase ve - lidi!
Čekali jste, že si mě její stavbou nakloníte a pak jsem byl já ten
špatný, když jsem na vaše modlitby neodpovídal. A o bezpečnost svého
území se starám. Proto mi bylo jasné, že s tvým příchodem půjde všechno
do kytek. Ten temný stín se za tebou táhne jako černá smola. Ten temný
pes není moje chyba, ale tvoje!" vychrlím ze sebe už dlouho zadržovanou
hořkost. Pádnost svých obvinění si uvědomím v další vteřině. Rychle se
otočím na to tintítko, které je po celou dobu mého obviňování ticho.
"Máte
pravdu," pronese tak strašně klidným a studeným hlasem až mě samotnému
zatrne. "Temnota je vždy se mnou a ten pes je jen začátek." Bez dalšího
vysvětlení se pokusí zvednout. Moc se mu to nepovede a je jen s podivem,
že se neválí opět na zemi. Chci mu pomoct, ale ani nestačím natáhnout
ruku, když se na opět podívá TÍM pohledem. A poté zmizí. Překvapeně
zamrkám, ale bojovníka za svobodu nikde nevidím.
Nechápu, jak to udělal.
Povzdechnu si a stočím pohled na zářící měsíc.
"Vždyť jí vím," zavrčím na tu zářící kouli. "Moc dobře vím, že jsem to přehnal, ale co mám teď dělat?"
O několik dní později…
Sedím
na jednom z kamenů ohraničujících moji svatyni a čekám. Haštal po mě
neustále hází ty svoje pohledy, ale já se ani nehnu. Celou dobu se ze mě
ta liška snaží vypáčit, co se tu noc před pár dny stalo, ale má smůlu.
Ze mě nic nedostane.
I když se to snažím nedat najevo, čekám na sebemenší pohyb na okraji lesa, abych věděl, že přišel, ale zatím se tak nestalo.
Vím,
že se chovám jako naprostý idiot a místo toho, abych si užíval své
znovunabyté samoty, tak jen čekám na svého nechtěného společníka.
Kruci! Kdy se z něj stal můj společník?
Jsem
naštvaný na něj i sám na sebe a jen se silným sebezapřením si to tady
nerázuju sem a tam. Jsem přeci jen bůh a jako takový se mám i budu
chovat.
Všechny moje dobré úmysly ale málem vezmou za své,
když uslyším praskání větviček a zvuk blížících se kroků. Už už chci
vstát, když v tom si uvědomím, že slyším místo jedno páru nohou dva.
Trochu se nenápadně natočím a kouknu na ty opovážlivce.
To si to nedochůdče s sebou vzalo někoho na pomoc? A ani nevím proč, ale naštve mě to. Už
jsou to tři dny a ten studentík se nenamáhal přijít. Není snad jeho
povinností starat se o mě… tedy o mojí svatyni?! A on se místo toho
někde fláká a ještě si někoho přivede? Zlostně přimhouřím oči. Kdo jen to s ním může být…?
Zbytek už nedomyslím, protože příchozí se objevili na scéně…
Komentáře z Blogu.cz:
Komentáře z Blogu.cz:
Úžasné jako vždy! :)
L. |
moc pekne by me zajimalo kam to zmizel a jak se to mezi nimi bude dal vyvyje
doufam, ze dalsi dil bude co nevidet
doufam, ze dalsi dil bude co nevidet
Božííí!! Též mě zajímá, jak to bude dál, ale koho ne, že? Moc pěkně napsané a snad další dílek bude brzy
Moc pěkně napsané a snad další dílek bude brzy 
Úžasné, jako vždy, už se zase moc těším na
další kapitolu. Zajímá mě, koho si to sebou přivedl a jestli to vůbec je
on. A jsem zvědavá, co on je tedy zač, že po něm jdou.
Doufám, že nová kapitola tu bude co nejdřív =)
Doufám, že nová kapitola tu bude co nejdřív =)
skvělý pár, umí si tak krásně lézt navzájem na nervy že už nikoho nepotřebují, to bude ještě hodně zajímavé
Na nový díl jsem čekala jako na zázrak. Už jsem netrpělivostí začala šílet :)
Žádné komentáře:
Okomentovat