Ahoj!
Pokud čtete tyto řádky, tak se přednastavení povedlo!
Tentokrát
to bude trochu akčnější. Jah pořád nemůže pustit z hlavy nevítaného
vetřelce. Ezra nám ukáže, že není jen tak někdo a že ve své minulosti
skrývá nejednoho kostlivce. A aby toho nebylo málo, tak se nám v příběhu
objeví ještě jedna postava...
Jah
Teď
a tady se přiznávám, že jsem prachsprostě utekl od toho idiota, co na
jednu stranu prohlašuje, že je velký znalec přírody a na druhou se bojí
pavouků a nepozná korsaka. Musím si ale i přiznat, že jsem tam chtěl
chvilku ještě zůstat. Jen malou chvilku, dokud by si nesundal to triko.
Sám
nad sebou nechápavě zavrtím hlavou a za doprovodu zvědavých Haštalových
očí dál rázuju večerním lesem. Tedy až do té chvíle co skoro nevrazím
do Irima. Chci se na něj utrhnout a zeptat se ho, co tady straší, když
mi to docvakne. No jasně, začal nový semestr, tak náš líbezný bůh jde omrknout terén.
Jen po něm seknu pohledem a pokračuju ve své rychlé chůzi. Odejít mi ale není přáno…
Irmó
Trochu
pobavěně a zaskočeně zároveň koukám na vzdalující se záda měsíčního
boha. Ani nevím, co mě to popadlo, ale zavolal jsem na něj. Každý ví, že
Jah má rád svůj klid a lidi, kteří mu jej narušují z duše nesnáší. Já
osobně tedy neznám důvod jeho chování, ale stačil jsem vypozorovat, že
několik bohů asi ví víc, než předstírá, ale nic konkrétného o tomhle
temném bohovi jsem nezjistil.
Proto je pro mě
ještě větším překvapením, že na moje zavolání zareagoval. Sice se
neotočil, ale alespoň se zastavil. To moji zvědavost ještě víc ponouklo a
já rychle jednal. Přece si nenechám ujít takovouhle příležitost.
"Zdravím tě," pronesu a rychle dodávám, "chtěl bych se blíže seznámit s novými studenty…" jen zpozoruju, jak se Jah ušklíbne. Jen počkej, já ti dám! "… ale jelikož chci předejít jakémukoliv konfliktu, tak jsem přišel požádat o dovolení."
To Jaha zaskočilo. Otočil se na mě a měřil si mě s tázavým výrazem v očích.
"Opravdu? Myslel jsem, že ty žádné dovolení nepotřebuješ. Prostě vyjedeš po všem, co před tebou neuteče."
Vůči
takovému obvinění se jen pousměju a sladce dodávám: "Po nikom vyjíždět
nemusím, oni sami mě vyhledávají." a na důkaz svého tvrzení pohodím
dlouhými měděnými vlasy.
Odpovědí mi je jen odfrknutí. "Dělej, jak myslíš. A tím myslím i to povolení." Odpoví suše Jah a chce mi utéct. Tak to teda ne!
"Moc
děkuji, tak pojďme!" a než se zmůže temný bůh k námitce, už ho táhnu ke
škole. On k pohybu využívá stínů, zatímco já pocitů. Proto čím blíž
jsme škole, tím jsem rychlejší. Mohl bych sice využít svých vlastních
pocitů, ale proč se unavovat? Noc je ještě mladá a určitě své síly
využiju někde jinde…
Jah
Dneska ti drzí jedinci nemají konce. Nejdřív ten vetřelec a teď tenhle líbezný
bůh. Správně bych se mu měl vytrhnout a zmizet, ale kdesi hloubi duše
si říkám, třeba… třeba tam potkám… Ihned se ale zarazím a zhnuseně si
div neodfrknu. Co to do háje vyvádím?! Jsem jako zamilovanej človíček, který doufá, že alespoň koutkem oka zahlédne svého boha.
Dál
už ale svoje dosti zmatené pocity rozpitvávat nemůžu, protože jsme
právě dorazili. Na areál školy se tiše snášel soumrak a já se začal
cítit ve svém živlu.
Irmó se zvědavě rozhlížel po nějaké té
potencionální oběti, kterou by dnes mohl odtáhnout k sobě do ložnice, a
já jsem tak nějak vnitřně spokojený a abych byl k sobě upřímný, možná i
trochu zvědavý, co se dneska ještě stane.
A nemusím čekat
dlouho. Někdo totiž jde naším směrem. Irmó zpozorní a zavětří kořist. Já
též zpozorním, protože pokud se nemýlím, tak toto setkání bude velice
zajímavé…
Ezra
Noah
mi právě vypráví, co všechno za ten den stihnul a já mu s úsměvem
přikyvuju. Můj přítel je šťastný a jsem rád i za něj. Bohužel naši
idylku záhy naruší něčí přítomnost. Cítím někoho, kdo teda nemá co
pohledávat. Jemně zarazím Noaha a naznačím mu, aby zůstal, kde je. Já
sám se poté potichu přiblížím k vetřelci. Navyklým pohybem vytáhnu
katanu a namířím ji ke krku jednoho z nočních návštěvníků.
"Chmm, to jste jen vy," zamumlám naštvaně a zbraň stáhnu. Čekal jsem totiž někoho ze svých minulých přátel a ne dva bohy na výzvědách. A abych byl upřímný nečekal jsem hlavně toho jednoho.
Co ten tady dělá? divím se v duchu, zatímco čekám, až ke mně dorazí Noah. Nemusím mu totiž nic naznačovat, on prostě ví, kdy má přijít.
"Tak my nebudeme rušit," prohodím ke dvěma nemluvným bohům a snažím se vypařit. Noah už dorazil, tak tady už nebudu okounět.
To se tady snad množí, nebo co?
brblám. Já jsem se těšil na čas strávený bez nich a už tady mám nejen
jednoho, ale rovnou dva. Nečekal jsem ale že mi můj rychlý odchod zhatí
Noah.
"Rád vás poznávám," prohodí k Jahovi a podává mu ruku. Ten zrádce!
Nutno
dodat, že jak Jah, tak jeho společník zatím nepromluvili ani slovo. Tak
nějak zamrzli na místě. Ne, oprava. Když se pozorně podívám na Jaha,
vidím, že mu začíná pocukávat koutek. A za chvíli ten vážný a odtažitý
bůh vyprskne smíchy a směje se, až se mu kolem očí vytvoří vějíř jemných
vrásek. S nelibostí si uvědomím, že bych ten hluboký a smyslný smích
mohl poslouchat věčnost.
Smyslný? Proboha, Ezro! Prober se! Chováš se jako ti imbecilové, co navštěvují tuhle školu!
Další
nesmyslné myšlenky přerušilo zaševelení stromů. Nebyl to letní zvuk
stromů, který vyvolá jemný vánek. Jednalo se o zlověstné hučení, které
neslibovalo nic dobrého.
"Noahu," obrátím se na svého přítele,
"jsou už všichni tady. Myslím tím ve škole?" Tuto informaci bych si
sice mohl zjistit i sám, ale trvalo by mi to. Přes tyhle věci je Noah
podstatně lepší.
"Ne," zazněla odpověď a já musel potlačit zaklení, které se mi dralo ze rtů. Jasně že ne, jinak by to bylo až moc jednoduchý.
"Nech
mě hádat, ti trotlové, kteří zde chybí, se motají někde kolem toho…"
nedopovím, protože mě Noah chytne za ruku a já to všechno vidím. No, ne
tedy vidím, ale spíš cítím. Jasně že jsou tam!
Otočím
se na Noaha. "Dej na sebe pozor," doporučí mi a já se dám do běhu. Díky
Noahovi teď vím, kde přesně ztracené studentíky hledat. Bohužel to
znamená, že se budu muset potkat s něčím, čemu bych se nejraději vyhnul.
Když
jsem odkýval Noahovi to, že budu tady s ním studovat, tak nějak jsem si
myslel, že mi tyhle temný věci daj pokoj. Nastalá situace jen ukazuje,
jakej jsem byl kretén, když jsem si to myslel.
Uháním lesem,
na který už padla tma. Vyhýbám se stromům, které se mi naschvál staví do
cesty a sem tam mě švihnou větvičkou. Mám špatnej pocit. Ne hůř, něco
se tady semele. A ať to bude cokoliv, určitě se mi to nebude líbit.
A
pak je uvidím, dvojici vykulenejch kluků. Měl jsem sice celou cestu
chuť říct jim něco hezky od plic, ale teď na to nějako nemám. Jsem holt
měkouš.
"Co vy tady!" houknu na ně, čímž je ještě víc vyděsím. Vím, že se nezapřu. Jsem prostě mistr diplomacie a taktu.
"Hele klídek," snažím se je uklidnit. "Jsem taky student," a ukazuju na pravou paži, kde mám připnutý logo tohoto skvělého ústavu.
Druhá věta kluky trochu uklidní, takže se ke mně opatrně přiblíží.
"My
jsme jen chtěli vidět Jaha," ozve se ten vyšší z nich a já musím
potlačit odfrknutí. Jakkýkoliv projev nevole by tuto situaci nijak
nevylepšil.
"To nevíte, že zrovna on si žádné návštěvy nepřeje?" zeptám se.
"Samozřejmě
že to víme!" utrhne se na mě rozhořčeně mluvčí. "Ale říkali jsme si, že
možná budeme mít štěstí…" zamumlá potom dodatečně a zašoupe zkroušeně
nohou.
"Myslím, že dneska to na návštěvu moc nevypadá," snažím
se to tady nějak ukončit, abychom se mohli zdejchnout a nemuseli přitom
narazit na nic nepřátelského.
"Proč se nestavíte v jeho svatyni?" navrhnu jim. Bude to pro ně bezpečnější a já budu mít od božstva pokoj.
Asi
jsem trefil hřebík na hlavičku, když vidím, jak těm dvou i ve tmě
zasvítily oči. Bohužel idylky byl právě konec. Za dvojicí dobrodruhů se
totiž vylopl ze stínů temný pes.
A ku*va! Jsou tady!
zanadávám v duchu, ale nehodlám promarnit čas, který mi… tedy nám zbývá.
Je tady zatím jen pes. Asi ho poslali po stopě a on narazil na stopu
těhle dvou mameluků. Vůbec nechápu, jak se sem dostal, protože jsem žil v
domnění, že tahle celá oblast bude chráněná, ale asi je někde ošipka.
Nesouhlasně
zavrtím hlavou a rychle zvažuju možnosti. Mohli bychom zdrhnout, ale
nechce se mi tady nechat pobíhat toho čokla. Mohlo by se někomu něco
stát. A třeba ani nejdou po mě, takže pokud tady s tím psem zatočím, tak
pomůžu někomu dalšímu. Nejsem sice žádnej dobrodinec, ale tyhle hnusný
bestie bych nepřál nikomu. Oprava. Přál bych je jejich vlastním pánům,
na těch ať si klidně pošmáknou.
S jasným plánem
si strhnu z krku amulet. Přitáhnu si ty dva k sobě a amulet jim hodím
kolem krku. Potom jen zašeptám rychlou formulku a je dokonáno. Ti dva
jsou už u Noaha a já mám volné pole působnosti.
Opět
se podívám na to temný stvoření, který nadhání ale i usmrcuje
vytipovanou kořist. Nevím, jestli jsem v tomto případě kořistí já, ale
hodlám jim všem ukázat, jak se taková kořist umí bránit.
Pomalu
vytáhnu katanu a nespouštím čokla z očí. A pak to začne. Jeho prudký
výpad, můj úskok a následný protiútok. To že je něco špatně mi došlo,
když jsem místo do psa tnul do vzduchu a následně pocítil jeho ostré
drápy na svém zraněném boku. Okamžitě se otočím po útočníkovi ale
zahlédnu jen rozplývající se psí obrys.
Stínový temný pes?!
Kdyby to nebyla taková prekérní situace tak se snad i zasměju, ale teď
jsem byl jaksi v loji. Ne, nebudeme si nic nalhávat, jsem až po kolena
ve sra*kách. Jsem zranění, unavený a sám. To znamená totálně v nevýhodě.
Tak dost, Ezro! Žádné fňukání! Soustřeď se. Tak kampak nám ten psík zmizel?
Obezřetně o krok ustoupím a právě včas, jen cítím poryv vzduchu, jak se
kolem mě mihne temný stín. Bohužel nemám proti psíčkovi jak bojovat.
Tedy pokud si na párty nechci přizvat kámoše staré několik až set let.
To
bych pronásledovatelům rovnou mohl poslat pozvánku s mojí aktuální
lokací. Ke zdolání takovéhle příšery postřebuji světlo, jenže tady je
tma jak v pytli, takže…
A najednou mi to dojde. Světlo přeci
není jen sluneční. Proč tedy nevyužít sílu měsíce? Mrknu po noční
obloze, kterou mi z velké části zakrývají stromy a musím se uchechtnout.
Sem by se nedostalo měsíční světlo ani s pomocí světlometu. Nezbývá mi
tedy nic jiného než útěk. Potřebuju toho čokla vylákat z lesa ven.
Zasunu zpátky katanu, která by mi v běhu jen překážela, a dám se na
ústup.
V běhu jen zadoufám, že jsem se vydal
cestou, která sice vede z lesa, ale taky zároveň co nejdál od lidí.
Vidina toho, jak bojuju s psíčkem a za zadkem mám omdlévající publikum,
mi na náladě moc nepřidává.
Snažím
se svůj krok natáhnout co to dá, ale krvácející rána mi ubírá sil.
Naštěstí si povšimnu, že stromů ubývá a já se blížím ke konci lesa. Moje
euforie ale nemá dlouhého trvání. S posledním stromem totiž zakopnu o
dost divně vystouplý kámen a poroučím se k zemi. Tvrdý dopad mi na
chvilku vyrazí dech a já se přes sípaní snažím dohledat svého
pronásledovatele.
Ha, tady je! No jen pojď blíž, ty jeden prašivče! pobízím psa v duchu.
Jakmile
pes vyleze ze stínu stromů, ozve se zakňučení a já se zaraduju. Měsíční
světlo funguje! Bohužel se raduju předčasne, protože světlo sice psa
zranilo, ale nezabilo, jen jej jeho zranění více rozlítila.
Je
to vážně k vzteku, prudce se vyšvihnu do stoje a se zaúpěním se
opětovně poroučím k matičce zemi. Pád mi asi něco udělal s kotníkem,
takže se moje šance na úspěch ještě zmenšily. Nahmatám proto katanu,
abych se mohl alespoň trochu bránit. Ale jak hmatán, tak hmatán, zbraň
nikde. Rychle se po ní podívám a vidím ji zaseknutou v tom pitomým
kameni, přes kterej sem se natáhnul.
No tak teď už jsou
moje šance nulový! Jediný co mi zbejvá je vidina rychlý smrti. Doufám,
že to psisko dneska už žralo a nebude si teda chtít pochutnat na mě. Zhodnotím svoje šance a zadoufám v rychlé prokousnutí hrdla.
Ale
opět jsem se mýlil. Pes, když viděl, že jsem bezbraný jako čerstvě
narozené kotě, tak se ke mně začal s hrozivým vrčením pomalu
přibližovat, když už byl ode mě jen několik kroků, tak se přikrčil a
skočil…
Komentáře z Blogu.cz:
Komentáře z Blogu.cz:
Teda, takový zakončení, to se mi snad zdá. V lepší čas jsi to utnout nemohl.
Docela by mě zajímalo, čemu se ten Jah smál a proč oba bohové mlčeli?
Krásná kapča. Počkat se vyplatilo. Doufám, že další dílek už máš
napsanej, abys mohl přidat, jen co přijedeš.
No to je teda cliffhanger... No, ale
rozhodně se těším na další díl. :) Tak něják tuším, co by se mohlo stát
dál, ale jak se znám, tak to nakonec vymyslíš úplně jinak, protože
kdykoli jsem začala předvídat, jak bude povídka pokračovat, tak to
stejně nakonec bylo jinak. xD
Taky možná vím, jat to bude pokračovat, ale
mnohem raději si počkám, jak to bude doopravdy. Teda, ale napínavé konce
tedy umíš... Taky by mě zajímalo, čemu se Jah tak smál =) Už se těším
na další kapitolu =)
pes je super , strašně doufám že mu pomůže Jah je to můj favorit
Páni! Tak tohle je ještě lepší než "Vztach nadřízený/podřízený? Ale já chci víc..!!!!" :) Božíííííí cykluss!! :) Kdy bude další dílek? :)
Hustýýýýý prosím prosím o pokračování taky to konec neni nic pro moje srdéčko jinak díky
Ouuu pěknéééé už se nemůžu dočkat dalšího dílečku moc dík :)
*musí jít prudit* Už to asi nevydržím, je
další kapitola alespoň ve stavu "rozepsaná"? *dělá neko očička* Už se
moc těším na pokračování =)
Krásné! Nemůžu se dočkat další kapitoly. Zachrání Ezra Jah?
Karin takhle to utnou ještě že si můžu přečíst hned další díl.
OdpovědětVymazat