Shonen ai/Yaoi povídky by Lex-san: 9.díl

Ahoj!!

Opět se hlásím po vyčerpávajícím dnu s další kapitolou našeho příběhu.

Tentokrát bude celý díl z pohledu kapitána 6. divize. Co se mu to vlastně zdálo za sen? A co se dělo po skončení snu? Kuchiki Byakuya je velice vytížený muž a má velikou odpovědnost za druhé, je proto pro něj velikým nezvykem, že se někdo pro změnu zase stará o něj. A je to změna velice příjemná...

Užijte si pečovací kapitolu a rozverného Renjiho...

Kuchiki Byakuya

Byakuya se zavrtí a ještě v polospánku se snaží zachytit jednotlivá vlákýnka snu, který se mu zdál.

Jak je tomu dlouho, co se mi něco zdálo? Nebo spíš, jak je to dlouho, kdy jsem tak dobře spal, že ke mně zavítal i sen? I když to nebyl sen, byla to vzpomínka. Bylo to v létě, v době, kdy jsem chodil na Shinigamskou akademii. Zrovna jsem dotrénoval a přišel za mnou děda. Ihned jsem se mu musel pochlubit, jakých výsledků jsem dosáhl. Děda si všechno vyslechl a potom… co mi to jen říkal?

Byakuya si nespokojeně povzdychne. Cítí, jak se více a více probouzí a přitom si nemůže vzpomenout na něco velice důležitého.

"…kuyo… vím, že jsi hrdý na to, co si dokázal, ale víš, co je v životě opravdu důležité?"

"Samozřejmě!" odpoví ihned mladší Byakuya. "Dbát na čest naší rodiny a shinigamskou hrdost!"

Ginrei se na svého vnuka jen shovívavě podívá: "Jsem rád, že to říkáš, ale jsem si jistý, že časem pochopíš. Zajisté jsou tady věci, které jako hlava šlechtické rodiny, musíš vést v patrnosti, ale měl bys taky vědět, co tě udělá šťastným. Tebe, jako shinigamiho, ne jako vůdce rodiny. Myslím, že na to jednou přijdeš…"

Kuchiki Byakuya se opět zavrtí a začne se pomalu probouzet. V hlavě mu ještě doznívají slova jeho dědy a on si dovolí malý luxus. Trochu se zavrtá do deky a rozhodne se chvíli jen tak polehávat. Oči nechává zavřené a zkrátka chvíli odpočívá. Tohle dělával jen zřídkakdy. Sice měl u sebe v sídle všechno, co chtěl, ale přesto… Co si vzpomínal, tak jeho povlečení vždy vonělo čistotou. Jen tou a ničím jiným. Když proto slyšel od okolí jen tak mimochodem, že něčí lůžkoviny voní po levanduli nebo jen po létě, tak mu to přišlo divné. A až dodatečně mu to došlo. Jeho prádlo voní čistotou, protože se o něj stará služebnictvo, ale oblečení ostatních voní po dalších věcech prostě proto, protože se o ně někdo s láskou stará a myslí na toho, kdo jej bude nosit. Tohle zjištění bolelo víc, než si byl Byakuya schopný přiznat. Proto bylo pro něj překvapující, že když do pokrývky, do které byl zakuklený, zabořil nos, tak ucítil vůni divoké přírody a ještě něčeho, co nebyl shopný identifikovat.

Hmm, co to? podivil se kapitán 6. divize a otevřel oči.

A musel je zavřít a počítat do deseti.

Asi ještě spím, protože to jinak není možné. Ano, jsou to jistě dozvuky nějakého snu, takže teď když otevřu oči, tak už to tam nebude. promlouval k sobě Byakuya a odvážil se znovu otevřít oči.

Nic se ale nezměnilo. Obrázek, který se mu naskytl, když otevřel oči poprvé, tam byl pořád. Lépe řečeno, pořád tam bylo jeho více-kapitán. A nejen že tam byl, ale on tam spal. A to hodně, ale hodně blízko. Byakuya měl rád svůj osobní prostor a takovéhle narušení se mu vůbec nelíbilo. A to nebylo všechno, jeho více-kapitán asi postrádal nějakého svého plyšáka na spaní nebo co. Protože když se chtěl Byakuya pomalu odtáhnout z Renjiho dosahu, tak mu v tom bylo zabráněno. Spící více-kapitán asi cítil, jak se mu pohodlné ohřívadlo vzdaluje, tak si ho prostě přitáhl zpět.

Byakuya okamžitě ztuhnul a čekal. Bylo by asi nejlepší toho neotesance ze sebe shodit, ať se probere, ale nějak to nešlo. To, jak ho Renji držel i ta vůně - Aha, odtud vítr vane - mu ve veškerém odporu zabránili. Bylo to až moc příjemné nechat se od někoho takhle objímat, i když to byl z té druhé strany jen reflex.

Jsi na tom vážně špatně, když jediný, kdo tě obejme, je tvůj více-kapitán a ještě o tom ani neví. nadává si Byakuya. Ještě chvíli si dovolí ten luxus, mít někoho takhle blízko, a pak se začne pomalu odtahovat.

"Hmm, a to je všechno?" zeptá se pobaveně Renji a otevře jedno oko.

Byakuya sebou trhne. Tohle tedy nečekal. Dá mu proto hodně práce skrýt všechny emoce, které se mu před pár vteřinami přímo zrcadlily ve tváři. Všechnu tu bolest, osamění i pocit prázdnoty opět ukryl pod masku ledového klidu. Jak ale bylo vidno, na Renjiho to vůbec neplatilo. Ten zmetek si totiž s potěšením sobě vlastním svého kapitána k sobě přitáhnul.

"To vždycky takhle svým partnerům utíkáte z postele?" optá se se zájmem Renji.

Byakuya se na něj jen ledově podívá. "Myslím, že do toho VÁM absolutně nic není."

Renji jen pokrčí rameny a poznamená: "Škoda. To jste asi nepoznal moc dobrých milenců, to já bych Vás z postele tak snadno nepustil." S tím se zvedne a odkráčí do vedlejší místnosti, kde zatím po dobu jejich spánku pilná majitelka nechala pro novomanžele připravit večeři.

Byakuya se po poslední větě svého více-kapitána nezmohl ani na slovo. Když se trochu oklepal, tak měl sto chutí svého podřízeného blíže seznámit se svojí zanpakutou, ale usoudil, že tohle by bylo pod jeho důstojnost a tak myšlenky na vraždu prostořekého více-kapitána odložil na neurčito.

Když se ale měl taky zvednout z postele, tak mu to nedalo. Praštil sebou zpátky a zavrtal se ještě na malou chvíli do pokrývky, ze které se linula vůně divoké přírody. Stulil se do klubíčka a nechal se tou příjemnou vůní hýčkat.

"Jak tak koukám, tak to s tím utíkáním z postele nebude tak žhavý, že ano," ozve se nad kapitánem zavrtaným v dece pobavený hlas.

Byakuya sebou opět trhne a chce se rychle z toho kokonu, co kolem sebe vytvořil, vymotat, ale Renji mu v tom zabrání.

"Není kam spěchat, nejprve se musíte pořádně najíst, pak můžeme vyrazit. Ještě není ta správná tma," prohodí s pohledem ven Renji a dodává.

"A jako správný manžel, Vám nesu jídlo až do postele. Měla by to být sice snídaně, ale vzhledem k našemu výjimečnému vztahu… proč by to nemohla být večeře do postele?"

Poté, co si pranic nedělá ze zabijáckého pohledu, který vysílal jeho nadřízený z chumlu pokrývky, mu na kolena posadil tác s večeří. Byakuya chtěl opět protestovat, ale pohled na vynikající jídlo, odvál všechny námitky pryč. Když si ale chtěl dát něco z toho, co bylo naservírováno na přineseném tácu, tak jak byl zabalený do deky, tak se začal nebezpečně kácet na jednu stranu. Samozřejmě i s jídlem. Každý druhý by okamžitě vykřiknul, aby ho jeho společník mohl včas zachytit, ale Byakuya nebyl každý druhý. To ne, on se radši vyválí i s jídlem v posteli, než by přijal od někoho pomoc. Už hrozila bezprostřední kolize, když v tom zasáhl strážný anděl v podobě Abaraie Renjiho, který prostě svého kapitána chňapnul kolem pasu a podložil mu záda polštářem.

"Tak je to lepší, ne?" poznamená, když se stahuje z Byakuyovi blízkosti.

Byakuya byl opět neschopen slova, ale kdesi uvnitř hluboko v sobě cítil, že Renji otevřel třináctou komnatu. Jako hlava rodiny Kuchiki toho musel ve svém životě hodně obětovat a něco oželet. A to, že se o něj někdo stará a pomáhá mu, to pro něj bylo nové. A taky velice příjemné, připustil si v duchu Byakuya a poočku sledoval svého podřízeného, jak se cpe jídlem. A bylo mu dobře. Na tu malou chvíli nemusel nést zodpovědnost za celou rodinu a 6. divizi. Mohl si jen užívat dobré jídlo ve společnosti člověka, který se právě snažil udusit se kouskem masa. Byakuya rychle zasáhl a přesnou ranou do zad zachránil svého podřízeného od potupné smrti zadušením.

"Děkuju," vydolovola ze sebe namáhavě Renji.

"Nemůžu přece dopustit, abyste se mi tady udusil. Budu Vás potřebovat na dnešní noc."

"Opravdu?" zavrněl Renji, který se ihned chopil kapitánových slov. "Slibuju, že na dnešní noc jen tak nezapomenete."

"Taky si myslím," poznamená Byakuya. "Mám totiž v plánu poté, co si opatříme poznámky mého dědy a vrátíme náhrdelník, Vás předhodit jako pokusný objekt kapitánovi Kurotsuchimu. A pokud vím, 11. divize si stěžovala, že už si dlouho s nikým z naší divize nezabojovala, takže pokud přežijete čajový dýchánek s 12. divizí, tak Vás čeká boj s Kenpachim." S tímto prohlášením a lišáckým úsměvem se Byakuya zvedne a začne se připravovat na cestu.

"Ale taicho…" protáhne Renji. "Přece si hned ze začátku neodrovnáte svého více-kapitána. Kdo by Vám pak dělal snídaně či jiná jídla do postele?" zkouší to dál a Byakuya má co dělat, aby nedovolil své představivosti, aby mu v hlavě nevytvářela jeden lákavý obrázek za druhým.

"Berte to jako vstupní test

do 6. divize," pronese Byakuya po chvíli tiše.

"To znamená, že pokud přežiju pokusy 12. divize a Kenpachiho trénink, tak Vám budu moct nosit jídlo do postele?" zasvítí Renjimu radostně očička.

"Po dni stráveném s 11. a 12. divizí spíš jídlo do postele budou nosit Vám," poznamená suše Byakuya.

"Ale platí to?!" dožaduje se odpovědi Renji. "Slibujete, že Vám budu moct nosit jídlo do postele?"

Byakuya na něj pohlédne a potom krátce kývne.

"Jupí!" zavýskne Renji a začne se urychleně pakovat. Za chvíli radostně otevře dveře do již potemnělé zahrady. "Tak jdeme ne?"

"Tudy?" optá se Byakuya. Přece jenom lézt přes plot bylo trochu pod jeho úroveň.

"Budeme ještě chvíli budit zdání, že jsem tady zavření užíváme si, takže kdyby nás někdo sledoval, tak tím získáme nějaký ten čas." odpoví Renji a přehodí svoje věci přes plot.

"Tak pojďte," popohání více-kapitán svého nadřízeného.

"Vy nějak spěcháte?" podiví se Byakuya a připojí se ke svému podřízenému.

"Už se těším na to servírování se do Vaší postele," odpoví potutelně Renji.

"Jaké - se - . Dohoda mluvila o jídle!" čertí se kapitán 6. divize.

"A?" podiví se naoko Renji. "Víte, co věcí se dá naservírovat? A není jídlo jako jídlo. Třeba takový více-kapitán jako zákusek by nebyl k zahození, ne?" prohodí se smíchem Renji a přehoupne se přes plot.

"Já bych spíš pro to, hodit Vás do kotle plného vroucího oleje," zavrčí Byakuya a následuje svého podřízeného do tmy.

/8. díl/ /10. díl/

Komentáře z Blogu.cz:

katka | 20. června 2012 v 15:12 | Reagovat

jak ja se těším až jim to docvakne na plno a mam prosbu povidka docror Angelus mam naději na pokračování?

Lex-san | 20. června 2012 v 15:48 | Reagovat

[1]: Všechny povídky budou dopsané, ale asi to budu muset vzít popořadě. Teď jsem chytnul slinu na tenhle cyklus, ale neboj. Psaní mě baví, tak budu pokračovat:) Zbývá mi 10 dní do odevzdání bakalářky a pak se přes celý léto budu učit na státnice. Proto se neboj, psát budu ostošest...

Lukáš | 20. června 2012 v 16:45 | Reagovat

Ooooh!