čtvrtek 12. června 2014

8.díl - Utajená minulost

Ahoj!

Ty vaše komentáře! Jsou vážně skvělý! Moc za ně děkuju!! Jen abyste věděli, celý den jsem u PC a píšu bakalářku, mám taky otevřenej blog a každý komentář mě nakopne k další práci!

Teď k povídce. Musím říct, že jsem z téhle kapitoly měl obavy, protože už byl nejvyšší čas vysvětlit nevysvětlené a pohnout se s dějem kupředu. Bohužel jsou takovéto kapitoly, alespoň u mě, na úkor toho jiskření a napětí mezi hlavními protagonisty. Ale jelikož jsem se ani té jiskry nechtěl tak úplně vzdát, tak jsem to trochu natáhnul a vyšlo z toho, co z toho vyšlo...

Kapitán a jeho více-kapitán mají mezi sebou jisté nedořešené věci. Renji neví, jak podat to, co se stalo při "vyzvedávání" kapitánovi zanpakutou a Byakuya dluží svému podřízenému vysvětlení jeho stíhání. Každý chce tomu druhému říct pravdu, ale jak na to, když jsou oba dva tak rozdílní a přece je něco spojuje, jsou tvrdohlaví, což jejich situaci neulehčuje...


Kuchiki Byakuya

Kapitán 6. divize se nenápadně podívá na svého podřízeného a nic, žádná změna. Takhle u prázdné misky sedí bezmála deset minut, když v tom se ozve prasknutí. Kuchiki Byakuya pohledem sjede k Renjiho ruce, která svírá teď už nepoužitelné hůlky, ale nastalou situaci nijak nekomentuje. Je totiž pod jeho úroveň mámit informace z podřízeného, který by mu je měl poskytnout sám. Okamžitě. Bez jakéhokoliv odmlouvání a zbytečných prostojů.
Byakuya se odtáhne od stolu s úmyslem vstát a odejít co možná nejdál od tvrdohlavého podřízeného, když v tom…

"Ehm… taichou, měl jste pravdu, to zranění… je- tedy bylo od zanpakutou." zamumlá Renji s pohledem zabodnutým do desky stolu. Byakuya se mírně v sedu natočí a mlčí. Čeká. V duchu však jásá! Cha, stačilo ho chvíli přehlížet a výsledek je tady! Jen ať si nemyslí, že mu to ulehčím! Jen ať hezky vypráví, tvrdohlavec jeden!

"No, když jsem to… když jsem šel za Vám, tak … já… no," blekotá Renji a Byakuya začíná mít chuť s ním zatřást, aby se v jeho více-kapitánovi rozběhly ty zaseknutý kolečka a on konečně začal mluvit něco srozumitelnýho.

Co je tohle za blekotání! Chci už krucinálfagot vědět, co se stalo! běsní v duchu kapitán, ale navenek vypadá jako obvykle, tudíž absolutně bez výrazu.

" No, když jsem," začne znovu Renji svůj monolog,"kdyžjsemšelukrástVašezanpakutouzeskladuNejvyššíhosoudu,
takměchytlastráž,překvapilaměatakmězraniliaVašezapmakutousenajednouuvolnilaajámoh´utýct." vychrlí ze sebe a po očku se podívá na svého kapitána.
Ten jeho pohled opětuje.

"To čekáte, že na tuhle změť zvuků, která z Vás vyšla, budu nějak reagovat?" optá se s nadzvednutým obočím Byakuya.
Jak bylo vidno, tohle bylo na Renjiho hodně. Zatnul pěsti a vší silou praštil do stolu.

"A? Mohl byste! Alespoň byste reagoval na něco! Celou dobu jen mlčíte a když už se uráčíte otevřít pusu, tak mě jen kritizujete a neustále se Vám něco nelíbí. Já nevím, co se v tom skladu stalo! Pokud chcete znát odpověď, tak se zeptejte jeho!" ukáže Renji prudce na Byakuyovo zanpakutou ležící vedle něj. Pohyb to byl ale až moc prudký a Renji se bolestně chytne za rameno.

"Sakra!" zanadává a zvedne se. Prudce rozrazí dveře pokoje, aby je mohl s hlasitým prásknutím za sebou zavřít.

Byakuya vše nehnutě pozoruje a poté přejede pomalu po své zanpakutou. A přemýšlí. Chtěl, a především slíbil, svému více-kapitánovi objasnění situace, do které se připletl, ale teď to vypadá, že se situace poněkud zkomplikovala, ale co těď?

Když mu vadí, jaký jsem, tak co lezl do mé divize? A vůbec, takhle se chová více-kapitán? Neprojevuje mi ani špetku respektu! Do téhle nesmyslné situace se dostal vlastní vinou. Kdyby nestrkal nos, kam nemá, tak má pokoj! běsní v duchu Byakuya a probodává pohledem zavřené dveře.

I přes to všechno je rád, že za ním Renji přišel. Že ho nenechal hnít v tom vězení a že mu přinesl i jeho zanpakutou. S tím se opět podíval na svoji katanu. Když si zpětně přehrával to Renjiho blábolení, tak mu vlastně jeho více-kapitán říkal, že se Senbonzakura sám uvolnil?

Hmm? Ale proč?dumá Byakuya a opět potěžká svoji zbraň. Pak si jen v duchu povzdechne a vejde do jámy lvové, kde tuší běsnícího více-kapitána. Když ale vejde, nestačí se divit, Renji má otevřené dveře na dvůr a kouká do noci. Z předešlé koupele má ještě rozpuštěné vlasy, které mu rámují obliček s tetování. S tím tetováním, kterým dává najevo fakt, odkud vlastně přišel.
A já mu teď tady chci odhalovat temnou milost rodu Kuchiki, to je vážně ironie.

V tu chvíli Renji vzhlédne a zazubí se na svého nadřízeného.
"Už jsem vychladnul a tak tady na Vás čekám, nemyslete si, že jsem zapomněl. Ještě pořád mi dlužíte jedno vysvětlení."
Byakuya si opět beze slova sedne vedle něj a s pohledem upřeným do sluncem zalité zahrady začne vyprávět…

Abarai Renji


Ihned poté, co vykřičel na Byakuyu všechnu svoji zlobu, vztek a váhání, se svezl vyčerpaně na zem. Věděl, že by se měl kontrolovat, ale už to prostě nemohl vydržet a musel si ulevit.
S tím se zvedne a otevře dveře na dvůr. Pohled do nádhené odpolední zahrady mu pomalu začne zlepšovat náladu a svět už nevypadá tak pochmurně.
Tak ho našel jeho nadřízený, který se následně přidal k němu a začal vyprávět…

"Před jistou dobou měla rodina Kuchiki v opatrování jistý předmět. Jednalo se o královnin náhrdelník." pronese do ticha Byakuya a pohlédne na svého společníka.

"Já přece vím, co to je." ozve se trochu uraženě Renji. Nejsem přece blbej!

"Já jsem přeci netvrdil opak," prohlásí Byakuya.

"To sice ne, ale Váš pohled mluví za vše. Tváříte se, jako bych byl nechápavá opice." durdí se Renji. "Moc dobře vím, co je tenhle náhrdelník zač. Každá nevěsta krále jej má jako součást svatebního roucha. Tahle věcička je symbolem trvalé a příznivé vlády. Teď je uložená u první divize."

"Tak tahle věcička u 1. divize není," odpoví trochu podrážděně Byakuya.

"Jak to že není?" diví se Renji. "Sám jsem ji tam viděl."

"To co jste tam viděl, není to co si myslíte," odpoví vyhýbavě Byakuya a Renji jen protočí oči.

"A můžete mě tedy poučit, co to tedy je?" zavrčí více-kapitán.

"Kdybyste mě neustále nepřerušoval, tak už vše víte," kvituje vše s naprostým klidem Byakuya a Renji má takový neodbytný pocit, že se tím vším jeho nadřízený celkem baví.

"Už jsem ticho," zabručí Renji a tváří se jako kakabus.

"Jak jsem řekl, královnin náhrdelní se v kasárnách 1. divize nenachází prostě proto, protože současný náhrdelník, nacházející se v kasárnách 1. divize, není pravým náhrdelníkem. Ten byl ukraden právě v době, kdy byla tato věcička v opatrování rodiny Kuchiki."

Renji se ihned nadechuje k otázce, ale včas si uvědomí, že se zařekl, že bude ticho, tak rychle zase pusu zavře a netrpělivě čeká na vysvětlení.

"Náhrdelník byl odcizen více-kapitánem, který tehdy patřil k 6. divizi. Zrádce byl sice zanedlouho chycen a popraven, ale náhrdelník se nenašel." pokračuje kapitán ve vyprávění ale Renji už se neudrží a skočí mu do řeči.

"A to jste ho museli hned popravit?! Nebylo by lepší z něj vytáhnout, kam ten náhrdelník schoval?!"

Byakuya nemá daleko k tomu, aby si povzdechl. Pak se ale jen natočí ke svému nechápavému podřízenému a odpoví: "Zrádce byl smaozřejmě vyslýchán, ale odmítal spolupracovat a tak byl popraven. Nebyl čas na zdlouhavé získávání informací, už tak hrozilo nebezpečí, že se informace dostanou do nepovolaných rukou.

A tak jste všechno zametli pod koberec! odfrkne si v duchu Renji.

"Po náhrdelníku bylo pátráno do oné popravy, poté byly všechny informace smazány, nebo měly být smazány, a imitace náhrdelníku byla umístěna do kasáren 1. divize."

"Když tedy byly informace o tomhle incidentu nedostupný, tak jakto, že ten Omarei či tak nějak to vyčmuchal?" pokládá Renji další otázku, kterou způsobí svému kapitánovi menší tik.

"Omamurai-sama nikde čmuchat nemusí, na to má své podřízené. Sice si nemyslím, že by se každému svěřoval, co přesně hledá, stačila jen stopa či náznak, který poté již sám mohl prověřit. Jak je vidno, všechny informace nebyly zničeny." poznamená jen tak na okraj kapitán a čeká na další Renjiho námitky. A ten ho nezklame.

"Ehm… taichou, co ale chcete teď dělat? Když ten Omarei proti Vám staví celou Seireitei a vyšetřování Vašich provinění…." zarazí se Renji. "Ale pane, když Vy jste přece nic neukradl, tak proč tohle všechno?" rozhodí nechápavě rukama Renji.

Byakuya jej jen sjede pohledem. "Jako hlava rodiny Kuchiki nesu zodpovědnost za…" začne svůj proslov o shinigamské hrdosti, když ho Renji opět přeruší svým rychlým chápu. "Tak co budeme teď dělat? Omarei už jistě podniknul všechno možný, aby Vás při nejbližší možné příležitosti chňapli a popravili!"

"A co myslíte, že budeme dělat?" zavrčí krapet podrážděně Byakuya. "Najdeme ten náhrdelník a vyměníme ho za jeho imitaci. Když bude pravý náhrdelník na svém místě, nikoho už nebude nic víc zajímat!"

A vše se opět zamete pod koberec, pomyslí si Renji. Takže budeme muset najít náhrdelník, který je x desítek let ztracený, vloupat se do kasáren 1. divize za účelem jeho výměny a k tomu všemu nás bude honit ten Omarei. Prostě pohodička! A on se tváří, jako by tohle dělal dnes a denně. Tss-

"Ehm… taichou, ještě něco. Bude se to všechno dát stihnout? Já jen, že nás ten Omarei asi nenechá jen tak pobíhat po Seireitei."

"Samozřejmě, že nenechá, ale jelikož Omamurai-sama chce mít jistotu, že mě popraví, tak musí postupovat oficiální cestou a tak je zdlouhavá. To nám nechává manipulační prostor." odpoví Byakuya s důrazem na správné oslovení nepřítele.

"Kam se tedy půjdeme podívat, při honbě za náhrdelníkem, jako první?" optá se Renji zvědavě.

"Ginrei-dono by měl mít ve svých záznamech jistá vodítka," zapřemýšlí Byakuya.

"Neříkal jste náhodou, že záznamy byly zničeny?" otočí se na svého nadřízeného Renji. Byakuya se na něj jen beze slova podívá a on to vzdá.

Že mě to nenapadlo! Kážou vodu a pijou víno!

"No tak to abych byl na to vloupání při síle, že?" optá se Renji. S tím se zvedne a přesune celou svoji bytost k rozloženým futonům. Sice slunko ještě stálo na obloze, ale jelikož se nacházely v novomanželském apartmá, tak byl roztažený futon na místě.

"To jdete spát?" podiví se vyvedený z míry Byakuya.

"Ano." odpoví klidně Renji. Je ještě světlo, takže nemá smysl se kamkoliv plížit a já osobně si potřebuju lehnout. Vy zatím můžete dělat cokoliv chcete, jen bych moc neradil odcházet z pokoje. Mají nás tady za novomanžele a bylo by krajně podezřelé, kdyby se mládá paní toulala sama venku. Každý totiž očekává, že na to skočíme, jakmile se za námi zavřou dveře."

S tím se Renji zachumlá pod pokrývku, kterou celou uzurpuje sám pro sebe.

Kuchiki Byakuya


Drahnou chvíli jen stojí a doslova zírá na svého podřízeného. Já jako mladá paní? Skočíme na to? No to snad nemyslí vážně. A k tomu si ON lehne a JÁ mám být vzhůru? Nemá se náhodou postarat o mé pohodlí a zatímco budu odpočívat na loži, má on hlídat? Co je jako tohle! pění v duchu Byakuya. V První chvíli se chce zvednout a vznešeně odkráčet do druhé místnosti, ale… Ale byl sám unavený a k čemu je vám takováhle póza, když to nikdo nevidí? Ale aby neutrpěla jeho hrdost, tak si sice lehl na kraj futonu, ale odmítal se se svým více-kapitánem přetahovat o jedinou deku, která sice novomanželům bohatě stačí, ale pro kapitána a jeho podřízeného je moc málo.

S tímto zarputilým postojem zanedlouho usne s myšlenkami na krutou pomstu svému více-kapitánovi. Nemohl tak již vědět, že po určité chvíli, co již spal, se Renji pobaveně zvedl na lokti a opatrně tvrdohlavého kapitána k sobě přitáhnul, aby ho mohl následně dostatečně přikrýt. Zanedlouho i on poté usnul.


Komentáře z Blogu.cz:
1 Shirayuki Shirayuki | E-mail | Web | 15. června 2012 v 14:29 | Reagovat
Co k tomu říct? Čtu tuhle povídku jen docela krátkou dobu, ale už od prvního dílu se stala jednou z mých nejoblíbenějších. A ten konec...  nom nom :3.
Nezbývá než dodat: jen tak dál :D.
2 Rhea Rhea | 15. června 2012 v 14:58 | Reagovat
Jsem strašně ráda, že jsi zase začal přidávat. Ale chtěla bych tě moc poprosit, jestli bys nemohl přidat taky něco ze svých originálek, jsou fakt naprosto skvělý. Chápu, že máš zrovna teď hodně práce, ale já si klidně ještě chvíli počkám. ;-) Prosííím. ;-)
3 paks paks | 15. června 2012 v 15:05 | Reagovat
uaaaa konecne jsi zase zacal psat, ja sice fandim jine povidce ae i tahle je moooooc pekna, takze se uz tesim na pokracovani a doufam ze nebude az na podzim :/
4 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 15. června 2012 v 20:20 | Reagovat
Krutě! xD Konečně vím, vo co go, proč ho zavřeli, proč utekl a co se bude zhruba dít. xD Teď už zbývá si jenom počkat na další díl. :) Těším se na něj. :)
5 katka katka | 15. června 2012 v 20:20 | Reagovat
bože to je tak vtipny ty jejich komentaře jsi opravdu dobry ,moc se těším na další pokračování
6 Hikari Hikari | 17. června 2012 v 21:18 | Reagovat
To byla síla!!! Miluju tuhle povídku! Božský! Fakt! Úplně z toho nedýchám... zase jsi mě dostal... nemám slov, úžasný!!!
7 Morinaga Morinaga | 17. června 2012 v 21:40 | Reagovat
Jééé já se tak na tuhle kapitolku těšil a teď se těším na dalšííí!!! :D :D Je to čím dál lepšííí!! :) :) Jen tak dál :):D :D
8 Kazumi Kazumi | 17. června 2012 v 22:37 | Reagovat
prekrasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=)
9 Lukáš Lukáš | 18. června 2012 v 7:06 | Reagovat
Oooh! Nádhera! :-) Jsem zvědavý co bude dělat Kuchiki Byakuya,jak se probudí a uvidí hned vedle sebe Renjiho :D :D Krása,máš to vážně velmi pěkné :) Můj nejoblíbenější cyklus :-)
10 Ayumi Ayumi | 19. června 2012 v 19:34 | Reagovat
Piš,piš,piš! :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat