Ahoj!
Ty vaše komentáře! Jsou vážně
skvělý! Moc za ně děkuju!! Jen abyste věděli, celý den jsem u PC a píšu
bakalářku, mám taky otevřenej blog a každý komentář mě nakopne k další práci!
Teď
k povídce. Musím říct, že jsem z téhle kapitoly měl obavy, protože už
byl nejvyšší čas vysvětlit nevysvětlené a pohnout se s dějem kupředu.
Bohužel jsou takovéto kapitoly, alespoň u mě, na úkor toho jiskření a
napětí mezi hlavními protagonisty. Ale jelikož jsem se ani té jiskry
nechtěl tak úplně vzdát, tak jsem to trochu natáhnul a vyšlo z toho, co z
toho vyšlo...
Kapitán a jeho více-kapitán mají
mezi sebou jisté nedořešené věci. Renji neví, jak podat to, co se stalo
při "vyzvedávání" kapitánovi zanpakutou a Byakuya dluží svému
podřízenému vysvětlení jeho stíhání. Každý chce tomu druhému říct
pravdu, ale jak na to, když jsou oba dva tak rozdílní a přece je něco
spojuje, jsou tvrdohlaví, což jejich situaci neulehčuje...
Kuchiki Byakuya
Kapitán
6. divize se nenápadně podívá na svého podřízeného a nic, žádná změna.
Takhle u prázdné misky sedí bezmála deset minut, když v tom se ozve
prasknutí. Kuchiki Byakuya pohledem sjede k Renjiho ruce, která svírá
teď už nepoužitelné hůlky, ale nastalou situaci nijak nekomentuje. Je
totiž pod jeho úroveň mámit informace z podřízeného, který by mu je měl
poskytnout sám. Okamžitě. Bez jakéhokoliv odmlouvání a zbytečných
prostojů.
Byakuya se odtáhne od stolu s úmyslem vstát a odejít co možná nejdál od tvrdohlavého podřízeného, když v tom…
"Ehm…
taichou, měl jste pravdu, to zranění… je- tedy bylo od zanpakutou."
zamumlá Renji s pohledem zabodnutým do desky stolu. Byakuya se mírně v
sedu natočí a mlčí. Čeká. V duchu však jásá! Cha, stačilo ho chvíli
přehlížet a výsledek je tady! Jen ať si nemyslí, že mu to ulehčím! Jen
ať hezky vypráví, tvrdohlavec jeden!
"No,
když jsem to… když jsem šel za Vám, tak … já… no," blekotá Renji a
Byakuya začíná mít chuť s ním zatřást, aby se v jeho více-kapitánovi
rozběhly ty zaseknutý kolečka a on konečně začal mluvit něco
srozumitelnýho.
Co je tohle za blekotání! Chci už krucinálfagot vědět, co se stalo! běsní v duchu kapitán, ale navenek vypadá jako obvykle, tudíž absolutně bez výrazu.
" No, když jsem," začne znovu Renji svůj monolog,"kdyžjsemšelukrástVašezanpakutouzeskladuNejvyššíhosoudu,
takměchytlastráž,překvapilaměatakmězraniliaVašezapmakutousenajednouuvolnilaajámoh´utýct."
vychrlí ze sebe a po očku se podívá na svého kapitána.
Ten jeho pohled opětuje.
"To čekáte, že na tuhle změť zvuků, která z Vás vyšla, budu nějak reagovat?" optá se s nadzvednutým obočím Byakuya.
Jak bylo vidno, tohle bylo na Renjiho hodně. Zatnul pěsti a vší silou praštil do stolu.
"A?
Mohl byste! Alespoň byste reagoval na něco! Celou dobu jen mlčíte a
když už se uráčíte otevřít pusu, tak mě jen kritizujete a neustále se
Vám něco nelíbí. Já nevím, co se v tom skladu stalo! Pokud chcete znát
odpověď, tak se zeptejte jeho!" ukáže Renji prudce na Byakuyovo
zanpakutou ležící vedle něj. Pohyb to byl ale až moc prudký a Renji se
bolestně chytne za rameno.
"Sakra!" zanadává a zvedne se. Prudce rozrazí dveře pokoje, aby je mohl s hlasitým prásknutím za sebou zavřít.
Byakuya
vše nehnutě pozoruje a poté přejede pomalu po své zanpakutou. A
přemýšlí. Chtěl, a především slíbil, svému více-kapitánovi objasnění
situace, do které se připletl, ale teď to vypadá, že se situace poněkud
zkomplikovala, ale co těď?
Když mu vadí,
jaký jsem, tak co lezl do mé divize? A vůbec, takhle se chová
více-kapitán? Neprojevuje mi ani špetku respektu! Do téhle nesmyslné
situace se dostal vlastní vinou. Kdyby nestrkal nos, kam nemá, tak má
pokoj! běsní v duchu Byakuya a probodává pohledem zavřené dveře.
I
přes to všechno je rád, že za ním Renji přišel. Že ho nenechal hnít v
tom vězení a že mu přinesl i jeho zanpakutou. S tím se opět podíval na
svoji katanu. Když si zpětně přehrával to Renjiho blábolení, tak mu
vlastně jeho více-kapitán říkal, že se Senbonzakura sám uvolnil?
Hmm? Ale proč?dumá
Byakuya a opět potěžká svoji zbraň. Pak si jen v duchu povzdechne a
vejde do jámy lvové, kde tuší běsnícího více-kapitána. Když ale vejde,
nestačí se divit, Renji má otevřené dveře na dvůr a kouká do noci. Z
předešlé koupele má ještě rozpuštěné vlasy, které mu rámují obliček s
tetování. S tím tetováním, kterým dává najevo fakt, odkud vlastně
přišel.
A já mu teď tady chci odhalovat temnou milost rodu Kuchiki, to je vážně ironie.
V tu chvíli Renji vzhlédne a zazubí se na svého nadřízeného.
"Už jsem vychladnul a tak tady na Vás čekám, nemyslete si, že jsem zapomněl. Ještě pořád mi dlužíte jedno vysvětlení."
Byakuya si opět beze slova sedne vedle něj a s pohledem upřeným do sluncem zalité zahrady začne vyprávět…
Abarai Renji
Ihned
poté, co vykřičel na Byakuyu všechnu svoji zlobu, vztek a váhání, se
svezl vyčerpaně na zem. Věděl, že by se měl kontrolovat, ale už to
prostě nemohl vydržet a musel si ulevit.
S tím se zvedne a
otevře dveře na dvůr. Pohled do nádhené odpolední zahrady mu pomalu
začne zlepšovat náladu a svět už nevypadá tak pochmurně.
Tak ho našel jeho nadřízený, který se následně přidal k němu a začal vyprávět…
"Před
jistou dobou měla rodina Kuchiki v opatrování jistý předmět. Jednalo se
o královnin náhrdelník." pronese do ticha Byakuya a pohlédne na svého
společníka.
"Já přece vím, co to je." ozve se trochu uraženě Renji. Nejsem přece blbej!
"Já jsem přeci netvrdil opak," prohlásí Byakuya.
"To
sice ne, ale Váš pohled mluví za vše. Tváříte se, jako bych byl
nechápavá opice." durdí se Renji. "Moc dobře vím, co je tenhle
náhrdelník zač. Každá nevěsta krále jej má jako součást svatebního
roucha. Tahle věcička je symbolem trvalé a příznivé vlády. Teď je
uložená u první divize."
"Tak tahle věcička u 1. divize není," odpoví trochu podrážděně Byakuya.
"Jak to že není?" diví se Renji. "Sám jsem ji tam viděl."
"To co jste tam viděl, není to co si myslíte," odpoví vyhýbavě Byakuya a Renji jen protočí oči.
"A můžete mě tedy poučit, co to tedy je?" zavrčí více-kapitán.
"Kdybyste
mě neustále nepřerušoval, tak už vše víte," kvituje vše s naprostým
klidem Byakuya a Renji má takový neodbytný pocit, že se tím vším jeho
nadřízený celkem baví.
"Už jsem ticho," zabručí Renji a tváří se jako kakabus.
"Jak
jsem řekl, královnin náhrdelní se v kasárnách 1. divize nenachází
prostě proto, protože současný náhrdelník, nacházející se v kasárnách 1.
divize, není pravým náhrdelníkem. Ten byl ukraden právě v době, kdy
byla tato věcička v opatrování rodiny Kuchiki."
Renji
se ihned nadechuje k otázce, ale včas si uvědomí, že se zařekl, že bude
ticho, tak rychle zase pusu zavře a netrpělivě čeká na vysvětlení.
"Náhrdelník
byl odcizen více-kapitánem, který tehdy patřil k 6. divizi. Zrádce byl
sice zanedlouho chycen a popraven, ale náhrdelník se nenašel." pokračuje
kapitán ve vyprávění ale Renji už se neudrží a skočí mu do řeči.
"A to jste ho museli hned popravit?! Nebylo by lepší z něj vytáhnout, kam ten náhrdelník schoval?!"
Byakuya
nemá daleko k tomu, aby si povzdechl. Pak se ale jen natočí ke svému
nechápavému podřízenému a odpoví: "Zrádce byl smaozřejmě vyslýchán, ale
odmítal spolupracovat a tak byl popraven. Nebyl čas na zdlouhavé
získávání informací, už tak hrozilo nebezpečí, že se informace dostanou
do nepovolaných rukou.
A tak jste všechno zametli pod koberec! odfrkne si v duchu Renji.
"Po
náhrdelníku bylo pátráno do oné popravy, poté byly všechny informace
smazány, nebo měly být smazány, a imitace náhrdelníku byla umístěna do
kasáren 1. divize."
"Když tedy byly informace o tomhle incidentu nedostupný, tak jakto, že ten Omarei či tak nějak to vyčmuchal?" pokládá Renji další otázku, kterou způsobí svému kapitánovi menší tik.
"Omamurai-sama nikde čmuchat
nemusí, na to má své podřízené. Sice si nemyslím, že by se každému
svěřoval, co přesně hledá, stačila jen stopa či náznak, který poté již
sám mohl prověřit. Jak je vidno, všechny informace nebyly zničeny."
poznamená jen tak na okraj kapitán a čeká na další Renjiho námitky. A ten ho nezklame.
"Ehm…
taichou, co ale chcete teď dělat? Když ten Omarei proti Vám staví celou
Seireitei a vyšetřování Vašich provinění…." zarazí se Renji. "Ale pane,
když Vy jste přece nic neukradl, tak proč tohle všechno?" rozhodí
nechápavě rukama Renji.
Byakuya jej jen sjede
pohledem. "Jako hlava rodiny Kuchiki nesu zodpovědnost za…" začne svůj
proslov o shinigamské hrdosti, když ho Renji opět přeruší svým rychlým
chápu. "Tak co budeme teď dělat? Omarei už jistě podniknul všechno
možný, aby Vás při nejbližší možné příležitosti chňapli a popravili!"
"A
co myslíte, že budeme dělat?" zavrčí krapet podrážděně Byakuya.
"Najdeme ten náhrdelník a vyměníme ho za jeho imitaci. Když bude pravý
náhrdelník na svém místě, nikoho už nebude nic víc zajímat!"
A vše se opět zamete pod koberec, pomyslí si Renji. Takže
budeme muset najít náhrdelník, který je x desítek let ztracený, vloupat
se do kasáren 1. divize za účelem jeho výměny a k tomu všemu nás bude
honit ten Omarei. Prostě pohodička! A on se tváří, jako by tohle dělal
dnes a denně. Tss-
"Ehm… taichou, ještě něco. Bude se to všechno dát stihnout? Já jen, že nás ten Omarei asi nenechá jen tak pobíhat po Seireitei."
"Samozřejmě, že nenechá, ale jelikož Omamurai-sama
chce mít jistotu, že mě popraví, tak musí postupovat oficiální cestou a
tak je zdlouhavá. To nám nechává manipulační prostor." odpoví Byakuya s
důrazem na správné oslovení nepřítele.
"Kam se tedy půjdeme podívat, při honbě za náhrdelníkem, jako první?" optá se Renji zvědavě.
"Ginrei-dono by měl mít ve svých záznamech jistá vodítka," zapřemýšlí Byakuya.
"Neříkal
jste náhodou, že záznamy byly zničeny?" otočí se na svého nadřízeného
Renji. Byakuya se na něj jen beze slova podívá a on to vzdá.
Že mě to nenapadlo! Kážou vodu a pijou víno!
"No
tak to abych byl na to vloupání při síle, že?" optá se Renji. S tím se
zvedne a přesune celou svoji bytost k rozloženým futonům. Sice slunko
ještě stálo na obloze, ale jelikož se nacházely v novomanželském
apartmá, tak byl roztažený futon na místě.
"To jdete spát?" podiví se vyvedený z míry Byakuya.
"Ano."
odpoví klidně Renji. Je ještě světlo, takže nemá smysl se kamkoliv
plížit a já osobně si potřebuju lehnout. Vy zatím můžete dělat cokoliv
chcete, jen bych moc neradil odcházet z pokoje. Mají nás tady za
novomanžele a bylo by krajně podezřelé, kdyby se mládá paní toulala sama
venku. Každý totiž očekává, že na to skočíme, jakmile se za námi zavřou
dveře."
S tím se Renji zachumlá pod pokrývku, kterou celou uzurpuje sám pro sebe.
Kuchiki Byakuya
Drahnou chvíli jen stojí a doslova zírá na svého podřízeného. Já
jako mladá paní? Skočíme na to? No to snad nemyslí vážně. A k tomu si
ON lehne a JÁ mám být vzhůru? Nemá se náhodou postarat o mé pohodlí a
zatímco budu odpočívat na loži, má on hlídat? Co je jako tohle!
pění v duchu Byakuya. V První chvíli se chce zvednout a vznešeně
odkráčet do druhé místnosti, ale… Ale byl sám unavený a k čemu je vám
takováhle póza, když to nikdo nevidí? Ale aby neutrpěla jeho hrdost, tak
si sice lehl na kraj futonu, ale odmítal se se svým více-kapitánem
přetahovat o jedinou deku, která sice novomanželům bohatě stačí, ale pro
kapitána a jeho podřízeného je moc málo.
S
tímto zarputilým postojem zanedlouho usne s myšlenkami na krutou pomstu
svému více-kapitánovi. Nemohl tak již vědět, že po určité chvíli, co již
spal, se Renji pobaveně zvedl na lokti a opatrně tvrdohlavého kapitána k
sobě přitáhnul, aby ho mohl následně dostatečně přikrýt. Zanedlouho i
on poté usnul.
Komentáře z Blogu.cz:
Co k tomu říct? Čtu tuhle povídku jen docela
krátkou dobu, ale už od prvního dílu se stala jednou z mých
nejoblíbenějších. A ten konec... nom nom :3.
Nezbývá než dodat: jen tak dál .
Nezbývá než dodat: jen tak dál .
Jsem strašně ráda, že jsi zase začal
přidávat. Ale chtěla bych tě moc poprosit, jestli bys nemohl přidat taky
něco ze svých originálek, jsou fakt naprosto skvělý. Chápu, že máš
zrovna teď hodně práce, ale já si klidně ještě chvíli počkám. Prosííím.
uaaaa konecne jsi zase zacal psat, ja sice
fandim jine povidce ae i tahle je moooooc pekna, takze se uz tesim na
pokracovani a doufam ze nebude az na podzim :/
Krutě! xD Konečně vím, vo co go, proč ho zavřeli, proč utekl a co se bude zhruba dít. xD Teď už zbývá si jenom počkat na další díl. :) Těším se na něj. :)
bože to je tak vtipny ty jejich komentaře jsi opravdu dobry ,moc se těším na další pokračování
To byla síla!!! Miluju tuhle povídku! Božský! Fakt! Úplně z toho nedýchám... zase jsi mě dostal... nemám slov, úžasný!!!
Jééé já se tak na tuhle kapitolku těšil a teď se těším na dalšííí!!! Je to čím dál lepšííí!! :) :) Jen tak dál :)
prekrasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=)
Oooh! Nádhera! Jsem zvědavý co bude dělat Kuchiki Byakuya,jak se probudí a uvidí hned vedle sebe Renjiho Krása,máš to vážně velmi pěkné :) Můj nejoblíbenější cyklus
Žádné komentáře:
Okomentovat