Tak po dlouhé době Vás opět zdravím. Vím, je to ostuda se neozvat,
ale jaksi to nešlo. Důležité ale je, že mám pro Vás alespoň malou
nadílku v podobě pokračování Bleache. Ještě nevím, jestli něco zítra
sesmolím nebo se budu těšit z dárků, to je ve hvězdách, ale snad si
užijete alespoň toto.
Jak bude pokračovat
spolupráce ctěného kapitána a jeho tvrdohlavého podřízeného? Ustoupí
konečně Byakuya ze své hrdosti a spojí se s Renjim? To ale taky závisí
na Renjim, protože ten už taky plánuje a nenechá se jen tak vyšachovat.
Přeji všem šťastné a veselé
Kuchiki Byakuya
Kapitán zaraženě pohlédl na napřaženou ruku svého podřízeného, tedy teď už bývalého podřízeného.
"Proč?" zašeptal naprosto nechápavě.
"E?" podivil se Renji. "Teď jsem nepochopil Vaši otázku, kapitáne."
"O
to právě jde!" rozohnil se Byakuya. "Vůbec nic nechápete! Já už nejsem
kapitán 6. divize. Tak proč? Proč mě, do háje, míníte poslouchat a
následovat? Tohle se Vás přece už vůbec netýká! Tak proč?!"
Po
této plamenné řeči se kapitán odmlčel a zabodl své oči do Renjiho.
Pořád to nechápal. Nechápal jeho počínání. Co z toho bude mít, když se
postaví na jeho stranu? On sám by nad každým svým takto obviněným
podřízeným zlomil hůl a vyexpedoval by ho ze své divize rychlostí
Bleskového kroku. Ale to tahle osoba ne! On si v klidu napochoduje do
vězení nejvyššího soudu, omráčí žalářníka a teď nabízí pomoc obviněnému z
velezrady. To Byakuya nemohl pochopit, což ho štvalo ještě víc. To,
čemu kdy v životě nerozuměl, toho se radši rychle zbavil. Nač si taky
komplikovat už tak složitý život? A tak bylo tedy nasnadě zbavit se i
tohoto mladíka před sebou, ale tentokrát to najednou nějak nešlo.
K čertu! vztekal se v celku nedůstojně v duchu Byakuya.
Proč ho prostě nemůžu odstranit z cesty jako nějaký kus smetí? Jistě by
na něj stačilo nějaké slabší kido a bylo by to. No ale což, najednou obrátil kapitán, nebude na škodu si ho u sebe nějakou tu chvíli ještě ponechat. Mohl by mi být k ruce a mohu se ho přece zbavit kdykoliv, ne? Ale už sám věděl, že k tomu nedojde. Nějakým způsobem se mu dostal pod kůži a sám kapitán si nebyl jist, čím vlastně.
Tím, že se mnou nejednal jako všichni ostatní? Byl sice uctivý, ale neodpustil si nějakou tu drobnou poznámku či jinou revoltu…
"Ehm,
pane, ste v pořádku? Je mi sice jasné, že potřebujete zhodnotiti jisté
eventuality, ale nemůžeme tady počkat do Vaší popravy. To jsem Vás ani
pak nemusel osvobozovat. Vy byste si hezky dumal v cele a já bych šel na
saké, hm?" prohodil Renji a pozorně si svého podřízeného prohlédl.
"Ještě
jsem přeci neřekl, že s Vámi počítám." zavrčel Byakuya, protože ho
poznámka jeho podřízeného, vytrhla z velmi nebezpečných úvah. Úvah,
kterým moc nerozuměl, ale nemohl se jich jen tak zbavit.
"Myslím,
že Vaše rozhodování poněkud uspíším," s těmito slovy popadl nic
netušícího Byakuyu za ruku a táhl ho k šachtě. "Právě jsem za Vás
rozhodl, pane."
Kapitán se už už nadechoval, že ho odkáže do patřičných mezí, když ho Renji vmáčkl do šachty a rukou mu zakryl ústa.
Byakuya v jednu chvíli zuřil a chtěl ho nakopnout, ale Renjiho výraz tomu zamezil.
"Kde se sakra flákáš?" ozvalo se z nenadání z míst, odkud před chvílí Renji Byakuyu odtáhl.
"Ptal
sem se… No, ku*va, co se to tady stalo?" podivil se majitel předchozí
otázky. V tom Byakuya ucítil, jak se Renji pohnul a sáhl po své
zampakuto. Nestačil ji ani vytáhnout na délku deseti centimetrů, když mu
v tom kapitán zabránil. Položil svou ruku se štíhlými prsty na tu jeho a
zlehka na ni zatlačil. Renji na něj nechápavě pohlédl, ale Byakuya jen
zavrtěl hlavou a přitáhl si svého podřízeného blíž k sobě a zároveň dál
do stínů.
"Ale, ale, copak se nám to tady stalo?" ozval se hlas, který způsobil, že se Renji vnitřně otřásl.
Byakuya jen zatnul zuby a snažil se 100% soustředit. Věděl, že každá chybička by pro ně teď byla fatální.
Pro nás?Odkdy sakra myslím v množným rodě!
rozčiloval se kapitán, ale radši už se ve svých pocitech dál nepitval.
Největší chyba by byla Omamuraie podcenit, Ten všivák něco chystá,
otázkou je co.
"Vzal roha." Odvíjel se mezitím rozhovor mezi Omamuraiem a jeho poskokem.
"Sám? To mi nepřipadá moc pravděpodobné. Ty pouta a ten zabitý žalářník… ne-e, někdo mu pomáhá."
"Pomáhá? Ale kdo, pane."
"To netuším, ale ať je to, kdo chce, daleko zatím nebudou."
Když
Omamurai vypustil tato slova z úst, pocítil Renji velmi zvláštní
chvění. Pohlédl na svého nadřízeného, který mu silněji stiskl ruku…
Abarai Renji
Více-kapitán
sice nic neviděl, ale tušil, že ten slizák, ať už to byl, kdo chtěl,
moc jeho kapitánovi nefandí a právě teď po nich pátrá. Sice mimo
smyslově, ale pátrá. Bohužel tady nebyla možnost, jak by mohl Byakuyovi
pomoct, tak se alespoň snažil na nic nemyslet a nepřidělávat tak
kapitánovi další starosti.
Renji
nevěděl, jak dlouho byli společně vmáčknutý v jednom z výklenků, ale po
jisté době zaslechli kroky, které se zaplať pánbů od nich vzdalovali.
Renji ještě chvíli počkal, než se pohnul, ale v ten samý okamžik, když
se on pohnul, tak se kapitán sesunul k zemi.
"Pane?" zašeptal více-kapitán a podepřel svého nadřízeného.
"Nic to není," odpověděl pánovitě Byakuya, který se tímto tónem snažil skrýt svoje vyčerpání.
"Hmm,
to si nemyslím," konstatoval Renji holý fakt a jal se kapitána strkat
do odpadní šachty, kterou prvně přišel a která vedla na světlo. "Hodně
Vám musely dát zabrat ty spešl pouta a teď ten souboj, či co to bylo,
taky nebyl procházka růžovou zahradou."
Už mi zase odporuje,pomyslel si Byakuya, ale na slova mu už energie nezbyla.
"Víte
co? Ještě než se pustíme do pátrání, potřebujeme si odpočinout a taky
se umýt." A aniž by Renji čekal na souhlas, tak vyrazil.
"A pro pois, málem bych zapomněl, Vaše zampakuto, pane." a s těmito slovy obdržel Byakuya zpět své vlastnictví.
"Ale jak…?"
"Jednoduše,
pane. Ne nadarmo jsem vyrůstal v ulicích Rukongaie." Odpověděl s
úsměvem Renji. To, co svému nadřízenému zatajil, byl fakt, že při
osvobozování Byakuyovi katany nevyšel bez zranění. Šéf, ale nemusí vědět
vše, že?
"Děkuju,"
pronesl do ticha chodby Byakuya. A toto jediné slůvko způsobilo, že
Renji na chvíli ztratil řeč. Rychle se ale opanoval a přidal na kroku,
už aby byli pryč z tohohle podzemí…
V Rukongai
Sice
to trvalo, ale nakonec se z té špíny vyhrabali. Byakuya vše nechal na
Renjim, protože to vypadalo, že ten ví, kam chce dojít. A bylo to celkem
povznášející pocit nemuset na nic myslet, nechat rozhodovat zase chvíli
jiné a jen se nechat vést.
"A
jsme tady," pronesl více-kapitán, když stanuli před budovou, která se
svým vzhledem nelišila od ostatních budov v téhle čtvrti.
Dříve
by sem kapitán nezavítal ani omylem, ale teď se situace změnila. Ještě
předtím, než se dostali mezi lidi, sundal mu Renji kenseikan a zahodil
hedvábnou, i když už teď značně pošpiněnou, šálu, a donutil ho, obléci
si na sebe kimono neurčité barvy.
"Takhle
to bude lepší, nebudeme vzbuzovat moc pozornosti. A ještě tohle." Jeho
více-kapitán mu udělal něco s vlasama a už ho táhl k této budově.
"A toto je…?" zeptal se Byakuya a otočil se na Renjiho.
"Něco jako hotel, pane. Místo, kde se na nic neptají, ale rád bych Vás poprosil, abyste teď nic neříkal. Mluvit budu radši já, ano?"
A když mu odpovědí bylo pokývání hlavou, tak oba vstoupili.
"Á dobrý den!" pozdravila je kyprá paní v letech.
"Dobrý den," odpověděl Renji, " rádi bycho si tady u Vás objednali pokoj."
"Ale jistě," zašveholila paní, a budete chtít společný pokoj tady s vaší slečnou?"
Co to? Zhrozil se Byakuya. S kým že? A už už se chystal protestoval, ale Renji ho stihl umlčet svojí další větou.
"Ale jistě, jsme totiž novomanželé." A s úsměvem na tváři a pobavením v očích svého nadřízeného políbil.
Komentáře z Blogu.cz:
Tedy, ten je ale mazanej! Konečně jsem se dočkala tvých dalších písmenek..
Číhám nové díly pokaždé, když se dostanu na net..
Doufám, že budeš mít o svátcích trochu více času, protože jsem si asi vypěstovala lehkou závislost..
Jen tak dál...:)
Číhám nové díly pokaždé, když se dostanu na net..
Doufám, že budeš mít o svátcích trochu více času, protože jsem si asi vypěstovala lehkou závislost..
Jen tak dál...:)
Tak to je úžasné *.* nemám slov, jen se tak dost deměntně usmívám =D nemůžu se dočkat pokračování ^.^
som zvedava co na toto povie byakuya =) uz sa neviem dockat pokracovania =)bolo ro uzasne!!! rychlo prosiim pokracovanie =)
Po dlhšej dobe (nemám čo kritizovať, sama
stojím s poviedkami=)) ďalšia skvelá kapitola. A malé prekvapenie na
koci XD Ďalší diel bude netrpezlivo očakávaný a mimochodom, nádherný
obrázok =)
nádhera to vážně nemá chybu:) ten cyklus se mi líbí víc a víc:)
Tak to je dokonalý. Konečně jsem se toho pokračování dočkala. :) Doufám, že další díl bude co nejdříve, nemůžu se dočkat.
no tka ten koniec.....to ma totálne...ale že totálne dostalo chudák Byakuya-sama...nikdy by som si nemyslela že by zneho urobili babu aj v poviedke
*vyprskne*To...nemělo chybu!!!Moc povedené ten konec mě dostal*slzičky na krajíčku*Jetš ěteď ese chlamu
No doprdele to teda skončilo, tet se nemůžu dočkat dalšího dílu
snad ti to nebude trvat moc dlouho, tahle povídka mě opravdu baví
neviem sa dočkať Kuchikiho reakcie X) už aby tu bolo pokračovanie :P
Tak co, kdy bude další díl? Nemůžu se dočkat.
kawaii :) nemůžu se dočkat dalšího pokračování!
prosíííííím, já asi umřu pokud nanapíeš co nejrychleji další díl
ehmm ty ako neplanujes pokracko?
chces mi zlomit srdiecko?
*och to sa mi rymuje ja som ale tava *
ale fakt tato poviedocka.kapitolka je uuza
chces mi zlomit srdiecko?
*och to sa mi rymuje ja som ale tava *
ale fakt tato poviedocka.kapitolka je uuza
ja viem, že som až príliš nedočkavá, ale veľmi pekne prosím, napíš tu už pokračovanie
taky se přimlouvám prosíím další dílek :) umírám nedočkavostí jak do bude dál ^_^
Kjáááá ten renji je ale potvora....je to vážně vážně vááážně skvělá povídka...tak ale fofrem přidej další díl...prosíííííííím XDXDXDXD
Žádné komentáře:
Okomentovat