Ahoj!
Hlásím se s dovolené s další
kapitolou. Tentokrát jsem si odskočil do světa Bleache a to z jednoho
prostýho důvodu. Ti, co čtou mangu vědí, to co jí nečtou a čekají na
anime, tak ať toto přeskočí. Je tu malý spoiler - Co to Kubo Tite
vyvádí! Ne že mi nechá zabít jednu z mých nejoblíbenějších postav. S
chudákem Byakuyou tam zametají dost hnusně!! Takže tato kapitola je
věnována právě autorovi Bleache se vzkazem - Nech Byakuyu žít!!
kapitolou. Tentokrát jsem si odskočil do světa Bleache a to z jednoho
prostýho důvodu. Ti, co čtou mangu vědí, to co jí nečtou a čekají na
anime, tak ať toto přeskočí. Je tu malý spoiler - Co to Kubo Tite
vyvádí! Ne že mi nechá zabít jednu z mých nejoblíbenějších postav. S
chudákem Byakuyou tam zametají dost hnusně!! Takže tato kapitola je
věnována právě autorovi Bleache se vzkazem - Nech Byakuyu žít!!
Ehm,tak
to bylo trochu srdceryvných vět a teď k povídce. V tomto díle se naši
dva protagonisti dostanou s vyšetřováním dál. Je to o poznání
faktografičtější kapitola než ta předešlá, ale doufám že ten konec nám
slíbí lepší a jiskrnější kapitoly...
P.S.
Dnešním dnem odvážím svůj PC do opravy, takže netuším, kdy budu mít
možnost přístupu k netu, tudíž povídky jsou teď závislé na milých pánech
z opravny.
Abarai Renji
Prostě nechápu, co to má ta šlechta s těma sídlama, mumlá si pod vousy Renji, když musí už asi posté zabočovat. Další
nová místnost a skoro prázdná. Jen minimum věcí, jen to potřebné a nic
víc. Nic nadbytečného ani osobního. Renji sleduje záda svého kapitána a
nedá mu to, aby se nezamyslel. Ještě před jejich výpravou sem, do sídla
rodiny Kuchiki se svého kapitána snažil rozptýlit a věřil, že se mu to
částečně i povedlo. A teď by podobnou vzpruhu potřeboval i on. Když
viděl ty místnosti. Jednu jako druhou, tak se mu chtělo toho tichýho
kapitána před sebou obejmout. Ale než stačil udělat cokoliv, tak se jeho
průvodce zastavil a on s vypětím všech sil udělal totéž. Byl ale moc
blízko, protože když se kapitán otočil, tak o sebe zavadili nosy.
Byakuya urychleně odstoupil, což Renjiho pobavilo.
nová místnost a skoro prázdná. Jen minimum věcí, jen to potřebné a nic
víc. Nic nadbytečného ani osobního. Renji sleduje záda svého kapitána a
nedá mu to, aby se nezamyslel. Ještě před jejich výpravou sem, do sídla
rodiny Kuchiki se svého kapitána snažil rozptýlit a věřil, že se mu to
částečně i povedlo. A teď by podobnou vzpruhu potřeboval i on. Když
viděl ty místnosti. Jednu jako druhou, tak se mu chtělo toho tichýho
kapitána před sebou obejmout. Ale než stačil udělat cokoliv, tak se jeho
průvodce zastavil a on s vypětím všech sil udělal totéž. Byl ale moc
blízko, protože když se kapitán otočil, tak o sebe zavadili nosy.
Byakuya urychleně odstoupil, což Renjiho pobavilo.
Kuchiki Byakuya, kapitán 6. divize, který se nebojí téměř ničeho si ode mě, kluka z Rukongaie, snaží udžet odstup.
zakřenil se Renji, čímž vyvolal u svého průvodce nečekanou odezvu a to
nadzvednutí obočí, další znak toho, že je kapitán, který by takové to
chování jindy zcela ignoroval, malinko rozhozený.
"Nevím,
co je na této situaci tak směšné," promluví tichým hlasem Byakuya, "a
radši to ani nechci vědět." dodává s despektem. "Jen chci, abyste věděl,
že už jsme tady."
"Už bylo na čase," odpoví s ulehčením Renji a vykoleduje si tím další kapitánův příkrý pohled.
No snad jsem toho tak neřek´, ne? Už se tady motáme dost dlouho. To nemůžete obývat místnosti někde blíž vchodu?
Proběhlo Renjimu hlavou. Další pohled, který mu jeho kapitán věnoval
byl velice výmluvný - vím, co se ti honí v hlavě, tak se dávej bacha!
Renji místo toho, aby držel na uzdě i své myšlenky, tak si opět pustil pusu na špacír.
toho, aby držel na uzdě i své myšlenky, tak si opět pustil pusu na špacír.
"Kapitáne?"
optá se tiše, když oba vstoupili do té slouho hledané místnosti.
Byakuya ani neotočil hlavu jeho směrem, ale Renji přesto věděl, že ho
poslouchá.
"Jen sem se chtěl zeptat, nebylo Vám divný, že sme se sem dostali až moc lehce? Tedy chtěl jsem říct, že jsem čekal…"
"Vím,
co jste chtěl říct," přeruší ho až s moc velkým klidem Byakuya. "Ani mě
se nechce věřit, že by sídlo rodiny Kuchiki zůstalo nehlídáno a je zde
tudíž velká pravděpodobnost, že se o našem vstupu sem již dávno ví.
Můžeme tudíž nepřátelům usnadnit jejich hledání, stačí, když nás poté
jen zajmou." pronese Byakuya a Renji začne mít dojem, že se mu další věta, kterou jeho nadřízený pronese, nebude líbit. A taky že ne.
věta, kterou jeho nadřízený pronese, nebude líbit. A taky že ne.
"A
proto bych uvítal, kdyby ste mi s hledáním pomohl a nestál a nepřekážel
tady," zavrčel Byakuya a Renji měl dojem, že se musí bránit.
"Do
teď jsem nemohl nic dělat, protože to tady u Vás neznám. Rukongaí jsem
nás ale provedl celkem hladce, ne? Potom jste sice přebral velení opět
Vy, ale kdo by mi to mohl vyčítat? Vždyť je tady místností, že i stálí
členové domácnosti zde jistě musí bloudit!"
"Nebloudí." Odporuje Byakuya. "A že byste pomohl?" střelí zlostným pohledem od lejster, která právě prochází.
"A můžete mi říct, co to vlastně hledáme?" optá se Renji s nosem šmejdícím v nedaleké skříni.
"Královnin náhrdelník," odpoví suše Byakuya a Renji musí napočítat do pěti, jinak by z úst vypustil něco dost nevhodnýho.
"To já přece vím!" zavrčí.
"A proč se tedy ptáte?" kvituje s nezájmem kapitán.
"No protože je mi jasný, že tady ten náhrdelník nebude. Vy hledáte nějaký vodítko, ne? Tak by mě zajímalo, co vlastně."
"Sám jste to řekl, nějaké vodítko," odpoví tiše Byakuya a zaklapne knihu, aby mohl následně otevřít jinou.
On mi to snad dělá naschvál! Vzteká se Renji a více než nahlas zaklapne prohledávanou skříň.
"Ale
JAKÉ vodítko!" zasyčí Renji. Byakuya se ani nenamáhá zvednout oči od
procházené knihy a odvětí. "Kdybych to věděl, tak jej nehledám."
To už Renji nevydrží. Třema krokama je u svého nadřízeného, prudce mu vytrhne knihu z rukou a skoro ji až metne na stůl.
"A?"zeptá
se Renji. "Neříkejte, že jsme se sem táhli takovou dálku a riskovali
prozrazení s tím, že tady možná nenalezneme ani vodítko?!"
"A
co jste čekal? Že tady na tomhle stole bude ležet královnin
náhrdelník?" zeptá se suše Byakuya a pak si tiše povzdechne. A ten
povzdech bylo něco, co Renjiho zastavilo. On tady přece není ten, kdo
tady hraje vabank. To jeho kapitán vsadil všechno na jednu kartu a na
jednoho pomocníka. A ten místo toho, aby mu pomohl, tak si jen stěžuje.
toho, aby mu pomohl, tak si jen stěžuje.
"Dobrá!"
pronesl Renji smířlivěji. "Hledáte vodítko. Bylo by asi trochu hloupé
předpokládat, že tady bude lísteček se vzkazem - Královnin náhrdelník je
tam a tam."
Byakuya pohlédne na svého podřízeného opět tím svým pohledem, ale na Renjiho něco takového neplatí a pokračuje dál.
"Když
tedy vodítko nebude nic napsaného, protože to by Omarei jistě
vyčmuchal, tak co když to bude něco nehmotnýho." Zakončil svoji myšlenku
Renji.
"Nehmotného?" zopakuje tiše kapitán a radši se opět natáhne pro další z knih ležící na stole. Renji si jen odfrkne a rozhodně svého nadřízeného chytne za zápěstí.
z knih ležící na stole. Renji si jen odfrkne a rozhodně svého nadřízeného chytne za zápěstí.
"Jen
nad tím chvíli zapřemýšlejte, pane. Zkuste si tady sednout," chytne
Byakuyu kolem ramen a skoro ho až natlačí na židli, "a zapřemýšlet. Tady
jistě váš děda sedával hodně často a dlouho. Psal hlášení a přemýšlel.
Co ho tak mohlo napadnout během té doby, co myslíte, taicho."
Kuchiki Byakuya
Byakuya
měl sice chuť tuhle šarádu ukončit, ale něco ve slovech jeho
podřízeného ho zdrželo. Nebyla to slova samotná, ale jejich tón a pohled
jeho více-kapitána ho donutil o věci přemýšlet jinak.
Jakmile se jeho myšlenky stočily k jeho dědovi, tak se mu vybavil jeho dnešní sen.
Co jen to děda tehdy říkal? - Co dělá člověka šťastným?
Byakuya se opřel o opěradlo vysoké židle a sepjal štíhlé prsty. Sice na
něj jedna část jeho mysli dotírala, že přemýšlí nad hloupostma místo
toho, aby se snažil vyřešit svoji současnou situaci, ale ta byla
umlčena tichým pohledem jeho více-kapitána. Renji velice neuctivě seděl
na stole, za kterým seděl i on sám, ale byl ticho a vyčkával. Jeho stále
hlučný a neustále se na něco ptající podřízený byl zticha. Věřil tomu,
že pobytem v téhle místnosti se dostanou dál a Byakuya ho z nějakého
nepochopitelného důvodu nechtěl zklamat.
toho, aby se snažil vyřešit svoji současnou situaci, ale ta byla
umlčena tichým pohledem jeho více-kapitána. Renji velice neuctivě seděl
na stole, za kterým seděl i on sám, ale byl ticho a vyčkával. Jeho stále
hlučný a neustále se na něco ptající podřízený byl zticha. Věřil tomu,
že pobytem v téhle místnosti se dostanou dál a Byakuya ho z nějakého
nepochopitelného důvodu nechtěl zklamat.
Co dělá každou bytost šťastnou? To je asi různé. zafilozofoval si Byakuya a myšlenky se mu opět stočily na dědu a jejich rozhovor. Co
asi dělalo dědu šťastným? A mě?Co mě dělá šťastným? Jsem rád, když
všechno v divizi klape. Ale tahle odpověď by dědu asi nepotěšila. Už
tehdy přece říkal, že na to jednou přijdu, ale kdy?
Byakuya
frustrovaně dosedne i se židlí na podlahu a tím mu dojde, že se celou
dobu na židlo houpal. On, kapitán 6. divize, se na židli houpe jak malý
kluk.
"Co Vás dělá šťastným?" zeptá se tiše.
"Mě?" reaguje inteligentně Renji.
"Ne,
toho za Vámi," odpoví s ledovým klidem kapitán a lehce pobaveně se
usměje, když se Renji pro jistotu otočí a ujistí se, že jsou tady sami.
"No, když se mi splní mé sny, když porazím opravdu silného protivníka a když si dám k večeři něco vynikajícího." zasní se Renji.
Byakuya nevěří svým uším, tak tohle dělá člověka šťastným?
"A
co Vás dělá šťastným, taicho?" optal se zdvořile Renji a Byakuya radši
rychle opustil nebezpečné vody. Co jinak by taky měl svému podřízenému
říct? Že vlastně neví. Že si minimálně není jistý tím, co ho činím
šťastným? To by nepřiznal ani králi Soul Society.
"Tady nejde o mě!" odsekne trochu víc než chtěl a vykoleduje si tak udivený Renjiho pohled. "Jde o toho zloděje!"
"A
co já s ním, já ho neznal!" brání se Renji a Byakuya se už zase musí
pozastavit nad komičností celé situace. Oni dva se dohadují o něčem, co
není směrodatné, uprostřed nepřátelského ležení.
"Ale já to myslím obecně." vysvětluje tiše Byakuya.
"Pokud
sloužil u 6. divize, tak to z obecného hlediska brát nemůžeme, pane.
Tady slouží samí pošu…ehm chci říct neobyčejní lidé." zamumlá Renji.
Byakuya
po něm šlehne pohledem a Renji radši pokračuje. "No, mohlo by ho učinit
šťaštnějším, kdyby mohl potěšit rodinu, přátele nebo milenku."
Kapitán
se zapřemýšlí. Pokud věděl, tak byli vyslechnuti všichni zrádcovi
blízcí, co když se ale pojetí slova blízký člověk lišilo? Jinak to mohl
vidět on a jinak vyšetřovací komise. Co když mezi blízkými vyšetřovanými
lidmi nebyl ten nejbližší?
Byakuya se zvedne ze židle. "Může být pro člověka tím nejbližším i člověk, který o něj nestojí?"
"Proč by ne?" reaguje Renji. "O co jde, pane? Na něco jste přišel?"
"Možná." Ale jak toho člověka najít? Ve výslovný vzkaz opravdu doufat nemůžu, ale co když…
"Musíme do archivu!" rozhodne kapitán a už opouští místnost.
"Zase někam jinam?! Archiv je přeci na druhý straně Seireitei!" úpí Renji.
"To
bychom tam ale museli jít." Opáčí kapitán a míří do nižších pater. "Já
jsem ale měl na mysli archiv šlechtických rodin. A ty, i když mají své
vlastní archivy, tak jsou poviny opisy ukládat tady."
"A co vlastně budeme hledat?" optá se Renji a spěchá za svým nadřízeným.
"Informace
o svatbách a seznamy darů," odpoví úsečně Byakuya. "A než se budete dál
ptát, tak Vám to radši řekmu sám a celé najednou."
Byakuya
naposledy odbočí a ocitne se spolu se svým společníkem před vchodem do
archivu. Rychle proklouznou dovnitř a Renji nechá svého kapitána, aby
vyhledal správný regál a správnou knihu. Byakuya si pod vousy mumlá
jisté datum a následně vytahuje fialovou knížečku.
"Tady to
je!" zvolá skoro až vítězně. Renji je sice z ticha, protože stále ještě
čekal na vysvětlení, ale dovolil si alespoň pochybovačně odfrknout.
Byakuya ho ovšem nevnímal. Rychle otevřel sešítek a začal jej
systematicky procházet. Po chvíli se mu prst zastavil na jedné stránce a
kapitán si dovolil malý úsměv. A mám to!
"Jdeme!"
skoro až rozkáže, když vrátí knížečku nazpátek. A i přes svojí dobře
skrývanou euforii si Byakuya uvědomuje, že jej jeho podřízený propaluje
pohledem s žádostí o vysvětlení tohohle pobíhání.
"Teď míříme do místnosti, kam se odkládají nepřijmuté svatební dary," začne vysvětlovat.
Renji
se opět neudrží a začne se ptát. "Nepřijmuté svatební dary? To
existuje? Já…" a odmlčí se tak rychle jak začal. Byakuya totiž po něm
hodí svůj velice nesouhlasný pohled. "Už mlčím," broukne jeho podřízený.
Byakuya se radši trochu uklidní a při chůzi začne vysvětlovat zvyky šlechty.
"Když
se vdává šlechtická dcera, které nebyl manžel předem domluven, tak si
dle zvyku vezme toho, kdo ji přinese ten nejcenější dar. Podle toho si
zvolí manžela. Bylo by ale nezdvořilé ostatní dary vracet nebo si je ale
na druhou stranu i ponechávat. Proto byla zřízena tato místnost, kam
všechny odmítnuté dary putují." uzavře Byakuya vysvětování a zároveň
otevře dveře dotyčné místnosti. Když vstoupí, tak se Renji opět začne
nadechovat k další
otázce a Byakuya se už teď obrňoval trpělivostí. Ale otázka nezazněla.
Místo toho s ním jeho více-kapitán smýkne na podlahu a postaví se
urychleně před něj.
otázce a Byakuya se už teď obrňoval trpělivostí. Ale otázka nezazněla.
Místo toho s ním jeho více-kapitán smýkne na podlahu a postaví se
urychleně před něj.
Byakuya se okamžitě přepne do bojového módu, ale vytáhnout senbonzakuru mu Renji nedovolí.
"Běžte kapitáne! Najděte to a vypadněte. Já to zatím zdržím!"
Byakyua sice věděl, že je to dobrý plán, ale přesto to neudělal. Samozřejmě
že to nedělám kvůli tomu, abych mu pomohl, to vůbec ne! Ale jak znám
jeho hlučný styl, jen by na sebe přitáhnul pozornost! přesvědčoval se když vytahoval svoji zanpakutou.
"Pane, NE!" křikne jeho podřízený. "Nemůžete použít Senbonzakuru, věděli by, že jste to vy!"
Tohle
zvolání Byakuya moc nepochopil, ale vysvětlení se ukázalo záhy. V ten
moment, co Renji varoval svého nadřízeného, tak se odkryl a to stařilo
nepříteli, aby ho zajal.
"Strážce šlechtických rodin," pronese klidně Byakuya, i když to u něj jen vře. Stačilo
tak málo a mohl být klid! Teď je naše situace bezútešná. Jsem bez
více-kapitána a musím se postavit někomu, komu bych se raději vyhnul!
"Být
vámi Kuchiki Byakuyo, tak Senbonzakuru skloním. Nechcete přece, aby váš
podřízený přišel k úhoně, že?" zavrní Strážce a utáhne silná vlákna,
která poutají vzpouzejícího se Renjiho.
"Neposlouchejte toho bastarda, taicho! Jen běžte! Já…"
"Ticho!" zahřmí Byakuya a zasune svoji zanpakutou.
"Správné rozhodnutí!" souhlasí Strážce a během okamžiku přiváže stále se vzpouzejícího Renjiho k ledově klidnému kapitánovi.
Komentáře z Blogu.cz:
juuj na to jsem se tesila! Uz aby tu byl dalsi dil.. *tleska si*
Ja se snad i dokopu se na to anime/mangu podivat... A to jsem mela uz nekolik pokusu, ktere nikdy nevysly. Nj uz mlcim :-X!
Ja se snad i dokopu se na to anime/mangu podivat... A to jsem mela uz nekolik pokusu, ktere nikdy nevysly. Nj uz mlcim :-X!
katka | 26. července 2012 v 21:13 |
tak to mě naštvali první mi zabijí Gina a
teď ještě tohle ale povídku máš dokonalou,doufám že se oprava povede
rychle ať nemám absťák
Tak teď jsem ale až nechutně zvědavá, co
bude dál.:) A hlavně, co je ten strážce zač a co se vlastně semele a
vůbec! Skvělý díl.:)
Krása, krása, krása! Moc pěkné a šíleně napínavé!! Rychle dalšííí díl!!! Mooooc pěkné!! 
Krucinál, za tohle bys měl vybírat prachy. Lidi jsou na tom úplně závislí. To je legální?!? Já chcu další díly!
díly!
To si z náš děláš prdel?! 
:'D Takhle napínavě to ukončit! Nééé!! To nemůže být pravda! Ach jo, že máš rozepsaný další dílek, že jo? A nepiš, že ne!
:'D Takhle napínavě to ukončit! Nééé!! To nemůže být pravda! Ach jo, že máš rozepsaný další dílek, že jo? A nepiš, že ne!
Kolikrát mám napsat, že je to šíleně úžasné a napínavé a že jsi pro nás jako bůh, abys to dodělal? Já to napíšu klidně i stokrát, jestli to pomůže
Já to napíšu klidně i stokrát, jestli to pomůže
Promiň, ale můj mozek už není schopen nic impozantního vymyslet, takže už končím
Wááááá povídka se mi moc líbí doufám že se dočkám nové co nejdřív !! Jen tak dál :)) jsem okouzlena :)
Úžasné, naprosto mě to uchvátilo, doufám, že to dopíšeš, mooooc prosíme všichni
Žádné komentáře:
Okomentovat